Já a Asperger

Napadlo vás někdy, jak skvělé máte nohy...? Mě včera jo...

Když jsem koupila své sestře k Vánocům knížku Tajná kniha pro Aspergery od Jennifer Cook O´Toole, neodolala jsem, a než jsem knihu definitivně zabalila do balicího papíru, pročetla jsem ji v rychlosti sama. Byla jsem hrozně zvědavá, co se v ní píše a také jsem se chtěla ujistit, že je v ní přesně to, co očekávám, a že...

Poslední rok dostávám hrozně ráda knížky. Knížka se stala jedním z mých nejoblíbenějších dárků. Pokaždé si ji důkladně prohlédnu, ohmatám (zbožňuju takové ty jemné matné materiály), prolistuju, očichám čerstvou vůni papírových stránek, a je-li knížka v takovém tom obalu, nezapomenu ho ještě sundat, abych se podívala i na grafiku pod ním. Pak už...

Včera jsem měla narozeniny. Poprvé jsem je skoro neslavila, protože na to nemám čas momentálně, a poprvé mě to nějak nerozrušuje. Asi jsem tímto rokem už zestárla do toho bodu, kdy si svých narozek "nevšímám". :D Vzala jsem však do ruky alba se svými fotkami z dětství a vzpomínam si na jeden takový zážitek.

Přítelkyně, tedy vlastně už snoubenka, mě požádala, abych napsal pár postřehů o tom, jaké bylo z mého pohledu chystání zásnub. Moc snadné to nebylo, ale sám nedokážu určit, co je "vinou" AS, a s čím se potýkají všechny páry včetně neurotypiků. Ale jedno je jisté - bylo to dost dobrodružné. :D
Hned na úvod mě napadá jedna zásadní...

Už je to skoro dva týdny, co jsme se s partnerem zasnoubili! :)) A jelikož jde o velkou událost, rozhodla jsem se, že o ní konečně napíšu článek, abyste viděli, jak takovou velkou událost může vnímat člověk s AS. :)

Včera nás s partnerem čekala cesta do Ústí za mojí babičkou a dědou. Jelikož měl děda zrovna den předtím kulatiny, měl tam být i můj strejda a sestřenice, čehož jsem se velmi obávala, protože jsem je několik let neviděla. Hlavně jsem se bála, že strejdu po té době ani nepoznám a řeknu mu třeba omylem "dobrý den". :D

Ve středu jsme šli s partnerem s naším potkánkem na veterinu, kde jsme se potkali s nějakou paní a jejím pejskem. Pejsek byl velmi přítulný, a tak jsem si ho začala mazlit. Paní byla také docela komunikativní, a tak se s námi dala do řeči. Právě veterina je pro mě jedno z nejlepších a zároveň nejhorších komunikačních míst.

Kdykoliv se doma něco vaří, smaží nebo peče a celým bytem se line ta neodolatelná vůně, mé chuťové buňky se nemohou dočkat. Jakmile jsem ale najedená, zažívám pravý opak.

Vstávám, cítím se fajn a vcelku i plná energie. Je sobota a přede mnou jsou dva krásné dny s partnerem. Dnes pojedeme na výlet - čeká nás oběd v Globusu, zastávka ve Zdibech v bezlepkové cukrárně (máme totiž konečně půjčené auto) a potom cesta na Říp, kde máme domluvený pohřeb našeho potkánka, který před pár dny zemřel. Těším...

Tento týden začala zase škola. Možná jste si už všimli, že mám školu ráda - miluju papírnictví, takže v těchto dnech musím odolávat, abych si domů nekupovala různé "nesmysly" jako tužky, pastelky, tempery, penály, desky, sešity... Jak ráda bych šla nakupovat! Jenomže, kromě toho, že mám ráda tyhle všechny věci, a že miluju rozvrhy (pokaždé jsem se...

Autisté někdy zaměňují slova za jiná. Většinou proto, že si jsou nějak podobná, ať už významem, nebo graficky. Pokud jde o nějaká synonyma, tak žádný problém ani nemusí nastat, ale když se ta slova používají v různých kontextech, pak to zní při nejmenším divně.

V minulém článku jsem psala, že autisté někdy zaměňují slova. Když jsem článek psala, vzpomněla jsem si na jedno ne příliš vyvedené přísloví, jehož autora tu nebudu jmenovat. :) Místo: "Házet hrách na zeď" napsal: "Házet kočkou na zeď" (možná to bylo "kočku", takže se za případnou nesrovnalost autorovi předem omlouvám). :) Jelikož je to jedno...

Jelikož jsem se nedávno potýkala s nemocí, vybízí se napsat článek o tom, jak takové nachlazení snáší možná někteří autisté. Nemocný je občas každý a asi každému to způsobuje určité nepohodlí. Ne každý u toho ale vztekle rozhazuje rukama a kope nohama do peřiny. :)

Moc často se mi to nestává, ale občas přeci jen ano. Sama přesně nevím, co se mi v tu danou chvíli honí vlastně hlavou, ale přesto se pokusím vám to nějak vysvětlit... :)

Hodně autistů se dokáže celkem snadno pro něco nadchnout, většinou až neobvykle hodně. Někteří z nich u daného tématu vydrží, a pak z nich mohou být například významní vědci, někteří jsou naopak přelétavější. Třeba jako já. Dokážu se celkem snadno nadchnout vždy pro nějaké konkrétní téma, a tomu se věnovat od rána do večera, kdy samou nelibostí, že...

Lidé s poruchou autistického spektra bývají zafixováni jako ti, co nesnesou davy lidí a hluk. Nevím, zda to tak mají všichni, ale já i moje sestra ano. Z duše nesnáším jakékoliv tlačenice a chaos. U zvuků je to dost různé. Jak už jsem zmiňovala v jiném článku, kino mi nějak moc nevadí (je teda pravda, že chodím spíš...

Před pár dny se mě jeden starý známý zeptal, jestli jsem šťastná. A já automaticky odpověděla, že šťastnější být nemůžu. Jenomže on to tak neměl a rozlišoval slova "štěstí" a "spokojenost". Upřímně mi ta dvě slova vrtají hlavou ještě teď. Kde je štěstí, a kde je spokojenost? Jsem šťastná, nebo jsem "jen" spokojená? Jenomže čím víc se...

Včera jsme si s přítelem chtěli udělat k večeři polévku. Konkrétně bujon s písmenky. Večeře je většinou na mně, abychom ušetřili co nejvíc času, ale bujon dělal vždycky partner. A to by bylo, aby aspík něco zvládl napoprvé a bez debat... :D

Z hlediska lidské společnosti, být "nenormálně normálním autistou" je problém. Lidé mají tendenci sebe i ostatní neustále nějak škatulkovat podle toho, jak vypadají, co mají rádi, jak se chovají. Podle toho se/vás potom zařazují do různých pomyslných skupin. Což samo o sobě nemusí být problém. Problém je to ve chvíli, kdy se toto škatulkování...

K tomuto článku mě inspiroval nedávno zveřejněný článek Zrzavé holky (Specifika vyjadřování), jejíž blog moc ráda sleduju, a na nějž jsem už párkrát dávala odkazy i sem, konkrétně vždy na nějaký článek, který se mi líbil. Můžete se tam dozvědět hodně o autismu obecně, ale píše články hodně i o sobě. Co se mi na nich líbí je,...

Kamarádství, navazování kontaktů, udržení vztahů... Věci, které lidem s PAS často dělají problémy. Někdy proto, že nerozumí světu kolem sebe, špatně se orientují v komunikaci, mají potíže porozumět gestům, mimice, ironii, nadsázce, vtipu... Komunikace je pro ně zkrátka taková nejednoznačná, chaotická. Nevědí jak ji začít, jak do ní vstoupit, jak...

"Tady je hrozná zima, přitopíš?" ptá se mě večer před spaním partner při teplotě v ložnici kolem 23°C a vyžaduje těžkou péřovou peřinu.

Jak jsem chtěla, tak se stalo - vyzkoušela jsem první recept ze své nové Kuchařky pro dceru, o které jsem psala v minulém článku. S kuchařkou jsem velmi spokojená, dokáže opravdu velmi dobře motivovat k vaření a je srozumitelná. Přesto, když jsem načtený recept uvedla do praxe, musím přiznat, že pro mě jako autistku to stále nebylo asi...

V některých článcích jsem se zmiňovala o buddhismu a také o tom, že nejspíš nebudu mít nikdy děti. Aspoň ne vlastní. (Článek o dětech si můžete přečíst TADY.) S partnerem nás to nikdy nějak extra nemrzelo, protože pro nás bylo primární pomáhat. Dětí je dostatek - velká spousta nemá rodiče, nebo nemají co jíst, tak proč mít nutně další, vlastní? ...

Autisté mívají spoustu různých rituálů, bez kterých se buď vůbec neobejdou, nebo jen velmi těžko. Jedním z takových mých rituálů je určitý způsob odcházení z bytu.

Před chvílí jsem se vrátila od lékaře. Můj gastroenterolog, u kterého jsem sledovaná kvůli celiakii, mě pro jistotu poslal na denzitometrii, aby se ujistil, že má celiakie momentálně nijak nenarušuje moje kosti. Přítel mi doporučil denzitometrii na I. P. Pavlova, jelikož tam sám byl a byla tam doktorka, což pro mě bylo pro takové vyšetření hodně...

Víte, jak je pro mě jako Aspergera náročné nakupovat? Ne? Tak já vám to povím...

Za svůj život jsem byla u kadeřníka asi jen dvakrát, a to v pubertě. Od té doby jsem si vlasy zastřihávala sama, což nebylo nic náročného, jelikož jsem nikdy nechtěla být na krátko. Šlo tedy o poměrně jednoduché střihy, s kterými jsem si vždy nějak poradila. Jsem přeci aspík - všechno zvládnu nejlépe sama! :D

Autisté obecně nesnášejí změny. A tím se nemyslí jen ty velké typu nová škola, stěhování apod., ale i malé. Například, že jsou na něco zvyklí, naučení, a najednou je to jinak. Mohou to být "vážnější" detaily, ale i naprosto "nepodstatné". Může se jednat o to, že jejich oblíbený šampon, který roky používali, se najednou přestal prodávat, o to,...