Aspíkův nákupní seznam
Víte, jak je pro mě jako Aspergera náročné nakupovat? Ne? Tak já vám to povím...
Odjakživa nákupy nesnáším! Jo, když jde o oblečení nebo jiné zajímavé věci, tak to jsem schopná toho přetrpět mnohem víc, ale přesto musím říct, že nákupy ráda nemám. A nákupy jídla jsou zrovna takové nezajímavé...
Nejhorší na tom jsou ti lidé. Všichni jsou všude, neustále se vám někde někdo motá, do toho milion uliček, milion produktů, milion značek... Kdo se v tom má vyznat, a jak si pak máte z něčeho vybrat? Nezřídka se mi stává, že chci prostě zkusit něco jiného, jestli to třeba nebude lepší. Posledně jsem takhle třeba stála před máslama. Koukám na ně minutu, dvě... očima projíždím všechny značky, obrázky na obalech, ceny... Po třech minutách zjistím, že tam furt stojím a furt nevím. Už mám přehled, co všechno za másla tam je, ale podle čeho si mám vybrat? Podle toho, co se mi líbí? Co je nejlevnější? Projela jsem očima máslo po másle a žádné neřeklo:
Mě si kup, já jsem to tvoje máslo!
Tak prostě po nějakém šáhnu, ideálně ho ještě vyměním za jiné a poté se k němu zase nakonec vrátím. Otočím se a zjistím, že za mnou div není fronta lidí, kteří čekají až se ta slečna konečně dostatečně vynadívá na všechna másla, aby si také mohli jedno koupit. Nesnáším tyhle situace!
Nebo nedávno v drogerce. Potřebovala jsem kulatý kartáč, aby se mi lépe upravovala moje nová ofina. Ne, že by drogerka měla bůh ví jaký výběr. Polovinu kartáčů jsem vyřadila proto, že už od pohledu byly moc malý nebo neměly kombinované štětinky. Zbyly mi asi tři. Stála jsem na tom jednom místě cca dobrou čtvrt hodinu, kdy jsem buď tupě zírala na kartáče, opakovaně si četla popisky na zadní straně, masírovala jejich štětinky, abych si vyzkoušela, jak jsou pevné, a jak budou asi příjemné na hlavě, nebo je mezi sebou neustále vyměňovala. Nakonec jsem ale přeci jen s jedním odešla a jsem s ním nadmíru spokojená. Uf!
A teď tedy k tomu nákupnímu seznamu, kvůli kterému to tady vůbec píšu. Jak jsem řekla už na začátku - nakupování je prostě náročné a chaotické. Není tedy divu, že bez nákupního seznamu se zkrátka neobejdu. Nikdy bych domů nepřinesla všechno, co potřebuju. Jenomže... a teď přijde to hlavní... já nejsem schopná to všechno přinést ani tak!
Když potřebuju něco koupit víckrát, typicky třeba 3 smetany, tak normálně si člověk na ten seznam napíše třeba "smetana 3x". Když pominu to, že já musím mít napsáno ještě, že jde o smetanu MODROU, protože jinak jsem schopná nepřinést nic s tím, že všude byla napsaná šlehačka a nevěděla jsem tedy, co z toho je ta smetana..., :D tak ale především nikdy nepřinesu 3. Přinesu buď jednu, nebo třeba dvě, když mám dobrý den, ale nejsem prostě schopná přinést ten počet, který mám napsaný.
Moje teorie byla, že si přečtu vždycky jen tu položku, ale už to nedočtu do konce v tom všem zmatku, a tak už si nějak nevšimnu, že tam jsou napsané smetany 3.
Zkusila jsem tedy opačnou možnost a v den, kdy jsem šla opět nakupovat smetany (nebo možná zrovna něco jiného, ale zůstaneme u smetan), tak jsem si na lísteček napsala "3x smetana", abych to číslo viděla jako první. Příteli jsem přesvědčeně tvrdila, že takhle to bude fungovat a už to nespletu. Po hodině jsem přišla domů, a co myslíte? No samozřejmě, že jsem nepřinesla 3 smetany! Přítel se mi hrozně smál, že to evidentně také nefunguje a zároveň nebyl schopný pochopit, kde je ten problém. Inu, ani já ne. Z nějakého záhadného důvodu jsem byla v tomhle prostě totálně neschopná.
Mojí novou teorií bylo, že nákupy jsou pro mě prostě příliš náročné, chaotické, stresující, a nejsem v té roztěkanosti prostě schopná vnímat, kolik čeho mám přinést, jelikož jsem ráda, když hlavně přinesu všechno, co na tom seznamu je. Vidím smetanu, jdu ke smetanám a vezmu smetanu. Už nedokážu vnímat, že ty smetany jsou tam tři.
A tak přítel přišel na základě této teorie s novou metodou - psát si všechno tolikrát, kolikrát to musím koupit. Příště jsem tedy na lísteček napsala třikrát pod sebe modrou smetanu. Žádná čísla, prostě jen jednotlivé položky, přičemž některé se opakovaly. Přišla jsem domů a... měla jsem všechno! Od té doby praktikuju tuto metodu a od té doby se mi nestalo, že bych nepřinesla správný počet. Ono to zkrátka fakt funguje!
Abych navíc ještě víc omezila nákupní chaos, začala jsem praktikovat ještě jednu metodu - vezmu připravený nákupní seznam a celý ho přepíšu na nový papír podle kategorií. Tedy do jednoho sloupečku například všechny položky, které najdu v oblasti zeleniny, do jiného sloupečku zase mléčné výrobky apod. Tato metoda není nezbytně nutná, ale pomáhá mi se mnohem lépe a rychleji orientovat při nákupu. Když si to totiž nerozepíšu, vypadá můj nákup tak, že zírám do lístku a projíždím položku po položce pokaždé, kdy vložím něco do košíku, abych se ujistila, že mohu ze zeleniny přejít k mléčným výrobkům a nebudu se muset už vracet. No, a od těch dob tedy nakupuji více méně v klidu. Pokud tedy zrovna nevybírám nějaké "lepší máslo". :D
Také jsem si nedávno uvědomila ještě jednu věc. Přítel mě poprosil, abych koupila něco, co jsem nikdy nekupovala a vůbec jsem nevěděla, kde přesně by se to mělo nacházet, a jak přesně to vypadá. Dostala jsem pokyny typu "je to v mrazáku s dvířkama, má to zelený obal a je u toho napsáno to a to". Já jsem ale schopná tak nějak najít ten mrazák a pak prostě zírat na produkty v něm, aniž bych něco opravdu plně hledala. Asi jako kdybych opravdu v tu chvíli čekala, která krabička se rozsvítí, ale ono to nějak nepřichází. Teprve po nějaké době si řeknu, že tudy cesta asi nevede a začnu koukat na nápisy a cedulky. Ovšem ne jednu po druhé, ale tak nějak náhodně, jako kdybych stále pořád doufala, že se někde něco náhle rozsvítí. Když se nad tím zamyslím, říkám si, že se u toho vždycky cítím tak nějak vyčerpaně. Že je toho na mě v tu chvíli moc - moc krabiček, moc barev, moc nápisů, moc obrázků... ale hlavně těch nápisů. A já nikdy nevím, na co se soustředit dřív, a kde začít. A tak vlastně přeskakuju z jednoho na druhé, a tím ztrácím veškerou nějakou systematičnost, což vede k tomu, že danou věc nemůžu najít. V tomto případě, který právě popisuju, to ovšem bylo mnohem horší - oni danou věc totiž hlavně vůbec neměli! :D