Chtějí se zvířata fotit?
Zvířata, ať už malá či velká, jsou pro mě důležitá. Neberu je jako něco podřadného, i když jako člověk to mám docela těžké. Jako člověk máte obrovskou moc a pocit, že tomu rozumíte nejlépe. Je proto potřeba si občas připomínat, že tomu tak ale není a nechovat se, jako že zvířata jsou tu pro nás. Nesnažit se za každou cenu za ně přebírat právo, rozhodovat za ně, vést je...
Spousta lidí v dnešní době ráda dává na sociální sítě fotky svých dětí. Aniž by se jich zeptala, a aniž by ty děti věděly, co to obnáší. Kolikrát ani ti dospěláci vlastně nevědi, co to obnáší. Jenomže za předpokladu, že to dítě si toho jednou bude vědomo, poděkuje potom svým rodičům za to, že (minimálně mezi svými přáteli) sdíleli jeho fotky? Že s nadsázkou půlka světa viděla jeho zadek, když se koupalo poprvé v bazénku? Nebo, že (opět s nadsázkou) půlka světa věděla, co se mu zrovna povedlo a nepovedlo? Že vsichni viděli, jak bylo celé zamatlané od kaše?
Ve filmech často vidíme scénku, u které věřím, že platí i v reálném životě, a to, že rodiče svého dítěte ukazují jeho fotografie z dětství např. jeho partnerovi. Partnerovi se to líbí, je to vtipné, ale co to "dítě"? To už z toho tak nadšené není. Cítí se poníženě. Dá se tedy předpokládat, že kdyby se mohlo rozhodovat, zda svým rodičům dovolí sdílet jeho fotky na Facebooku, pravděpodobně by s tím nesouhlasilo. Myslím, že až sem je to celkem pochopitelné a jasné, i když spoustě lidem na tom nepřipadá nic až tak divného. Vnímají to totiž jen ze svého pohledu či z pohledu moderní doby.
A z tohoto pohledu ale vnímají také fotografie zvířat. Dnes mě tak napadlo, zda je focení zvířat vůbec v pořádku.
To zvíře tomu vůbec nerozumí. Nerozumí tomu, co je to fotografie, a nerozumí ani nějakému internetu. Vůbec neví, že něco takového existuje, a jak to funguje. Nabízí se tedy otázka, zda, kdyby to vědělo, by s tím vůbec souhlasilo. A ať už si o tom myslíte cokoliv, fotit zvířata a vkládat jejich fotky na internet je prostým zneužíváním jejich neznalosti a neschopnosti se bránit.
Kdyby to zvíře vědělo, o co jde a mohlo se rozhodovat, souhlasilo by s tím? A souhlasilo by třeba zrovna s tou danou konkrétní fotkou? Nebo s tím daným popiskem?
Sama jako fotografka fotím také právě zvířata. A po takové myšlence mám chuť s tím seknout, protože i když to do dnešní instagramové doby vůbec nesedí, mám zkrátka pocit, že dělám něco špatně. Že někde se stala chyba. Co mi vlastně dává právo fotit zvíře a zveřejňovat jeho fotky? To, že jsem člověk? To, že nějací dva lidé (fotograf a páníček) se na tom domluvili? Kde je to právo a ta svobodná vůle toho zvířete? Nic z toho neděláme pro to zvíře, protože ono tomu stejně nerozumí. Děláme to čistě pro sebe. Protože MY chceme mít památku. MY se chceme pochlubit. Stejně tak jako MY chceme mít zvíře pro to, abychom MY měli parťáka, který nás bude poslouchat a ideálně udělá, co MY řekneme. Proč jsme tak sobečtí? Proč se nad ta zvířata tak moc povyšujeme?
Možná by se dalo říct, že to zvíře není tak inteligentní, že nemluví... Ale stále je to živá bytost. Schopná myslet, schopná se rozhodovat. A znovu to zopakuji - vkládat fotky zvířat na internet je prostým zneužíváním jejich neznalosti a neschopnosti se bránit.
Věřím, že se najde spousta lidí, co si po přečtení tohoto článku řeknou, že na tom něco je. Ale ruku na srdce - kolik z nich na tom něco změní? Upřímně, ani já toho asi moc nezměním, protože miluju zvířata a miluju focení. Rozhodně se nad tím ale budu asi více zamýšlet. Není asi nutné dávat na internet každou fotku, kde zvíře vlivem "dokonalé momentky" vypadá jako totální magor. Ani není nutné dávat na internet fotky, kdy je zvíře zachyceno při nějaké ne zcela lichotivé pozici či činnosti. Budu však nadále věřit, že opravdu hezká fotografie by zvířeti naopak udělala radost, stejně tak jako těm lidem, těm dětem...