Co je Aspergerův syndrom?

Aspergerův syndrom (AS) není dnes už tak neznámý pojem, ale přesto málokdo rozumí tomu, co to vlastně přesně je. Děti jsou často označovány jako nevychované (nebo nevychovatelné), rozmazlené, jejich rodiče jako neschopní. Spousta lidí si pod pojmem Aspergerův syndrom stále představuje děti, které jsou postižené, měli by být ve zvláštní škole, jsou problematické, hloupé... Mnohdy se s nepochopením Aspergerova syndromu setkáváme i přímo u rodičů těchto dětí. Jednoduše proto, že tyto děti jsou jiné a pochopit je není tak úplně jednoduché. Přesto to ale možné je.

Lidé s Aspergerovým syndromem se velice často setkávají s nepochopením, ať už jde o jejich pracovní uplatnění, vzdělání, vrstevníky či jejich rodinu. Problémem toho všeho je, že všichni tito lidé chtějí, aby se člověk s AS choval normálně, tedy aby nijak nevybočoval. To ale není možné, a tento požadavek je proto stresující pro všechny strany - pro rodiče, kteří jsou stále vystavováni tomu, že jejich dítě furt ne a ne být normální, což má neblahý dopad na jejich psychiku, která je den co den vystavovaná pocitům neschopnosti (které děti s AS dokáží ve vzteku ještě více umocnit) či nepochopení okolí (které si myslí, že to chce jen pevnější ruku, což ale není vůbec pravda!), ale stejně tak pro děti samotné, které často nepotřebují nic jiného, než porozumění a vlídný přístup. Problémem je, že tento přístup nelze zajistit stoprocentně. I za předpokladu, že by rodiče byli naprosto dokonalí, svět, ve kterém žijeme už tak dokonalý není a nejspíš nikdy nebude. Zde je však potřeba si uvědomit, že to, že svět není příliš přátelský, není ve skutečnosti problém lidí s Aspergerovým syndromem, ale je to problém VŠECH lidí, kteří v tomto světě žijí. Mnohdy je to také důvod, proč lidé s AS nechtějí brát žádné léky - necítí se nemocní oni sami, ale cítí, že je "nemocný" svět okolo.

V první řadě je ale potřeba říct, co to vlastně ten Aspergerův syndrom je. Jde o jednu z poruch autistického spektra, které se řadí mezi vrozené vývojové vady mozku. Označení "vrozené vývojové vady" je velmi důležité, protože nám naznačuje, že je to stav neměnný. Projevy Aspergerova syndromu se dají do určité míry zmírnit (např. formou nácviku sociálních situací, psychoterapií, vhodnou motivací, využíváním asistenčních služeb, v krajním případě různými léky - na zklidnění, na spaní, na úzkosti...), nikoliv však léčit! Spousta lidí s Aspergerem se vyvíjí postupně. To, co "normální lidé" (tzv. neurotypici) zvládají např. v 10letech, může člověk s Aspergerem zvládat až o několik let později, nebo také nikdy. Anebo naopak o několik let dříve, ale o tom až později. Velice zásadní je, že se na takového člověka nesmí tlačit, protože by to mohlo ještě více prohloubit jeho problémy.

Uvádí se, že lidé s Aspergerovým syndromem mají problémy zejména v sociální oblasti, v komunikaci a v oblasti emocí. Tito lidé bývají zároveň také velmi chytří a dokáží se velmi do hloubky zajímat o nějaké téma, přičemž nic jiného pro ně v tu chvíli neexistuje. Není tedy divu, že z některých z nich se mohou stát například vědci či vynálezci.

Lidé s Aspergerovým syndromem mají také velmi často nějaké další přidružené poruchy jako například sociální fobii, obsedantně-kompulzivní poruchu, ADHD, úzkostné poruchy a deprese, poruchy spánku, selektivní mutismus apod.

Jak se liší Aspergerův syndrom od autismu?

Aspergerův syndrom i autismus jsou (jak už název vypovídá) poruchy autistického spektra (PAS) a mají tedy hodně společného. Hranice mezi nimi není pro lajky úplně ostrá, nicméně v čem se autismus obecně liší je nižší IQ a problémy při vývoji řeči. Proto se také někdy říká, že Aspergerův syndrom je "slabší/vysokofunkční autismus", což není sice úplně přesné, ale lze to tak pro zjednodušení říct.

Dítě s autismem často může působit jako neslyšící - nereaguje na své okolí, nemluví nebo vydává jen nespecifické zvuky. Na podněty z okolí reaguje "zvláštně" či nereaguje vůbec. I tak to však automaticky neznamená, že jde o autismus a ne Aspergerův syndrom.

Dále doporučuji článek Asperger, těší mě..., kde najdete některé rysy Aspergerova syndromu. :)