Coming out aneb Má sexuální orientace a sexualita

01.05.2021

"Byl pozdní večer - první máj - večerní máj - byl lásky čas..." a já udělala veřejný coming out...

Tenhle článek píšu už poněkolikáté, jelikož se mi nedařilo najít ta správná slova a zároveň vše napsat tak, aby to nebylo příliš intimní, ale zároveň to bylo srozumitelné, dobře to na sebe navazovalo, a přesto to bylo stručné, jelikož jde o velice rozsáhlé téma. Mějte se mnou tedy prosím trochu strpení, a než se dáte do čtení, uvařte si čaj nebo kávu, jelikož se opravdu nebude jednat o článek na dvě minuty. :)

PROČ CHCI PSÁT O NĚČEM TAK OSOBNÍM?

Protože když jsem se zabývala sexuální orientací a všemi těmi věcmi okolo v souvislosti s autismem (viz předchozí článek), říkala jsem si, že by bylo dobré, kdybych popsala i svou vlastní zkušenost. Zaprvé pro lepší představu toho, jak to může (nejen u lidí s PAS) být, zadruhé abych tím případně pomohla někomu dalšímu, kdo tápe a není si sám sebou jistý. :) A také, abych podpořila povědomí o tom, že je to normální, i když to ani pro mě není úplně lehké...

CO JE TO TEN "COMING OUT"?

Coming out je proces uvědomování si a současně samotné uvědomění si své sexuální orientace, genderové identity či sexuality. Tomu se říká vnitřní nebo osobní coming out. Potom máme také ještě vnější coming out, který představuje sdělení této skutečnosti ostatním (rodině, přátelům...). Vnější coming out není podmínkou a zároveň se jedná o nekončící proces tím, jak poznáváme nové lidi. U vnitřního i vnějšího coming outu můžeme také říct, že jsme se "vyoutovali".

JAK SE TEDY IDENTIFIKUJU JÁ?

Z hlediska genderové identity jsem cisgender, což znamená, že se cítím být stejného pohlaví, s jakým jsem se narodila. :)

Z hlediska sexuální orientace se identifikuju jako biromantička/bisexuálka.

A z hlediska sexuality jsem graysexuálka.

Chápu, že teď něčemu z toho rozumíte asi jako koza petrželi, ale nebojte, hned vám to jdu vysvětlit. :) Vezmu to tentokrát pozpátku.

CO JE SEXUALITA?

Sexualita je v této souvislosti to, jak moc cítíte sexuální přitažlivost k ostatním. Na jedné straně jsou asexuálové, což jsou lidé, kteří sexuální přitažlivost necítí vůbec, a na druhé straně jsou allosexuálové, kteří jsou jejich opakem ("běžní lidé"). Mezi nimi je tzv. "šedá zóna", na které se nacházejí graysexuálové či demisexuálové. Odtud tedy plyne název "graysexuál", někdy též "greysexuál", "gray asexuál", "šedý asexuál", "gray ace", "grace" či "gray-a". Tomu celému se říká asexuální spektrum.

Teď si možná říkáte: "Jo aha, takže to jsou ti, co nechtějí sex." Tak to ale úplně není. Tyto věci sice mohou být provázané, avšak pojmy jako asexualita apod., souvisejí zejména se sexuální přitažlivostí, a nikoliv se sexuální touhou neboli libidem! To znamená, že jeden člověk může sex považovat za odporný a nemusí mít ani touhu či potřebu masturbovat, a jiný může postrádat sexuální přitažlivost, ale přesto může provozovat sex a mít ho rád. To je potřeba brát v potaz!

A JSOU I JINÉ TYPY PŘITAŽLIVOSTI NEŽ JE SEXUÁLNÍ?

Ano! K lidem nejsme přitahováni jen sexuálně, ale také například romanticky. Zároveň ne všichni musejí zažívat všechny typy přitažlivosti a už vůbec je nemusejí zažívat všechny současně k jednomu člověku. Pak vzniká například to, že člověk, který je gay (je sexuálně přitahován ke stejnému pohlaví), žije s opačným pohlavím, ke kterému je přitahován romanticky, protože je současně panromantik (romanticky ho přitahuje nejen stejné pohlaví, ale i lidé všech dalších pohlaví, genderových identit a sexuálních orientací).

No, a jaké jsou tedy ty typy přitažlivostí? :)

Sexuální = chcete s tím člověkem mít sex, myslíte na něj sexuálně
Romantická = chcete s tím člověkem randit, mít s ním romantický vztah, držet se s ním za ruce, objímat se, případně se líbat a mazlit, zkrátka si představujete romantické věci
Smyslná/fyzická = chcete se toho člověka dotýkat, být v jeho blízkosti, jde prakticky o stejné věci jako u romantické přitažlivosti, avšak váš motiv není romantického charakteru :)
Estetická = dotyčný člověk se vám líbí vizuálně - jak vypadá, jaký má styl... a máte touhu se na něj dívat

Jednotlivé typy přitažlivostí se mohou překrývat nebo stát samostatně.

KDO JE TEDY PŘESNĚ TEN GRAYSEXUÁL?

Graysexuál je člověk, který zažívá sexuální přitažlivost méně intenzivně, méně často (1x za několik měsíců či let) a/nebo jen za určitých okolností. Někdy se za graysexuála označuje také někdo, kdo sice cítí sexuální přitažlivost, avšak není pro něj podstatná - například se cítí být k někomu sexuálně přitahován, ale přesto netouží po sexu. Někteří lidé tuto přitažlivost mohou totiž vnímat jako něco, co jim překáží, vadí, je jim to nepříjemné.

Graysexuál může mít i různé výkyvy v tom, že někdy je přitahován více, jindy méně, někdy touží po sexu a jindy mu připadá odporný, nepříjemný nebo v něm vyvolává úzkost. Je také normální, pokud i graysexuál má sexuální fantazie, masturbuje či ho vzrušuje porno. Nic z toho však neznamená, že chce mít s někým sex, nebo že ho někdo sexuálně přitahuje. :)

Někdy graysexuálové mohou být také současně demisexuálové, avšak není to pravidlo. Obojí se sice nachází na linii mezi asexualitou a allosexualitou, nicméně každé je něco trochu jiného. Demisexuál cítí sexuální přitažlivost (v různé míře) POUZE k lidem, se kterými má hlubší emoční pouto (nemusí se jednat o romantický vztah!).

A KDO PŘESNĚ JE BISEXUÁL A BIROMANTIK?

Bisexuál je člověk, kterého přitahují obě pohlaví - tedy muži i ženy. Někdy se ale také říká, že je to člověk, kterého přitahují dvě a více pohlaví.

"Moment, nejsou jen dvě pohlaví?"

Kupodivu ne. Kromě mužů a žen jsou totiž také například lidé, kteří se vnitřně necítí být ani jedním, anebo kteří se naopak cítí být obojím. Zní to možná trochu zvláštně, ale je to tak. :) Takovým lidem se pak říká nebinární. Stejně tak existují lidé, kterým se říká intersexuálové, a to jsou lidé, kteří se narodili s oběma pohlavími (například vnější orgány mají mužské, ale vnitřní ženské). Častěji se ale mluví o bisexualitě jako o přitažlivosti k mužům a ženám. :)

Touto přitažlivostí se myslí zejména sexuální přitažlivost, avšak jsou v ní automaticky zahrnuté i ostatní formy přitažlivosti. Bisexualita tedy není jen o tom, zda dokážete mít sex s opačným i stejným pohlavím. Je to o tom, že s oběma dokážete mít plnohodnotný vztah - tedy nejen sex, ale dokážete se opravdu zamilovat. :)

Člověk, který je však zároveň asexuál, a je tedy k ostatním přitahován primárně romanticky, je biromantik. Člověk, který je k oběma pohlavím přitahován romanticky, ale k opačnému pohlaví i sexuálně, může být biromantický heterosexuál. Je to celkem logické... :) Potom máme také pojmy jako heteroflexibilní či homoflexibilní, které označují člověka, který upřednostňuje jen jedno pohlaví, ale nedělá mu problém mít sem tam něco i s pohlavím druhým. :) A lidé, kteří jsou pouze zvědaví a chtěli by to zkusit, se nazývají bi-curious. :)

Bisexualita naopak neznamená, že člověka musí obě pohlaví přitahovat stejně, že má větší sklon k nevěře, že nemůže žít s pohlavím opačným (není totiž orientovaný homosexuálně, ale bisexuálně!), že ho přitahují všichni, kdo odpovídají jeho orientaci (to platí samozřejmě u všech orientací!)), nebo že člověk nemůže mít období, kdy ho více přitahují muži a období, kdy ho více přitahují ženy. Bisexualita ani není zástěrka homosexuality, přechodná fáze či nerozhodnost, trend nebo o tom být "in" (ačkoliv nevylučuju, že někdo to o sobě říká právě kvůli tomu).

Bisexualitě je velmi podobná také pansexualita. Rozdíl je v tom, že pansexuály mohou přitahovat všichni bez ohledu na jejich pohlaví, na jejich genderovou identitu a sexuální orientaci.

JAK TO VŠECHNO BYLO? ANEB MŮJ VNITŘNÍ COMING OUT

Často jsem kolem sebe slýchala takové ty historky o tom, jak měl někdo svou první lásku už ve školce. Dali si pusu, plánovali si svatbu apod. Já měla ve školce úplně jiné starosti - aby mě maminka vyzvedla v domluvený čas, a aby ve školce byla moje nejlepší (a často také jediná) kamarádka. O nějaké lásce se mluvit opravdu nedalo ani zdaleka.

V první třídě se mi teprve poprvé přihodilo, že nám s kamarádkou náš spolužák u oběda řekl, že se mu obě líbíme. Ani jsem nevěděla, co si o tom myslet. Mně se nelíbil, a tak jsem to přijala jako obyčejný, zcela nezajímavý fakt.

Když jsem na druhém stupni přestoupila na novou školu, holky ze třídy, které už měly plnou hlavu kluků, se mě ptaly, kdo se mi na škole líbí. Jelikož mi ale trochu scházela ona sexuální přitažlivost a člověk se běžně nezamilovává na každém kroku, vybírala jsem si občas lidi, kteří mi přišli prostě pěkní a měla jsem takový zvláštní pocit, že bych k nim měla/mohla něco cítit. A tak jsem řekla jméno kluka, kterého znala celá škola (tedy i já), a který byl takovým tím školním frajírkem, kterého chce každá. Od té doby jsem měla pocit, že jsem zamilovaná, ačkoliv dotyčná osoba mi byla více méně volná.

V té době se na nás všude také valila kapela Tokio Hotel a všechny holky řešily, kdo z kapely je nejhezčí a koho by chtěly. Absolutně jsem to nechápala a do podobných debat se nezapojovala. Nedokázala jsem pochopit, co na těch klucích všechny vidí. Dobře, možná nebyli špatní, ale že bych si z nich nějak mohla vybrat? Na základě čeho? Na podobně slavné osobnosti jsem nikdy nebyla a nic mi neříkaly. Na každé holčičí "wow, ten je sexy!" jsem si jen v duchu řekla něco jako: "Tenhle se vám vážně líbí? Proč?"

Pamatuju si na jednoho ze svých kamarádů, který mi v opilosti dal několik polibků. Vím, že jsem k němu měla hodně blízko, nicméně ve chvíli, kdy se náš vztah na chvíli takto "zintimnil", jsem poprvé pocítila, že je něco špatně. Ačkoliv mi s ním bylo do té doby dobře, děsilo mě, že by se ty polibky měly někdy opakovat. Jednoduše mi vůbec nic neříkaly a cítila jsem se kvůli tomu dost nesvá.

Bylo to pro mě neskutečně chladné, nijaké, spíš jako by se mě pokoušel políbit bratr.

Přijala jsem to ale jako fakt, že jsem to sice čekala lepší, ale že takové to prostě je a víc jsem o tom nepřemýšlela.

Když mi bylo 16, seznámila jsem se s jedním klukem přes internet, s kterým jsme si padli do oka. Jelikož jsem ale nechtěla náš vztah posunout dál, byla jsem označená za divnou a po 3 měsících jsme se rozešli. Podobný scénář nastal i u druhého vztahu.

Pokaždé, když měla být překročená nějaká hranice, se mě zmocňovala úzkost a panika.

U třetího vztahu jsem už pochopila, že tudy cesta nevede, a že je potřeba se trochu překonat (tohle myšlení opravdu nedoporučuji!). Tak jsem se překonala, ačkoliv mi to nic moc neříkalo, a následující roky z toho měla spíše trauma.

A potom přišel můj manžel, který mě z tohoto sebedestruktivního procesu osvobodil, a s kterým jako s prvním bylo vše v pořádku, nenucené a hezké. :)

Má sexuální orientace se mnou samozřejmě byla odjakživa, nicméně jelikož jsem neměla takové ty "wow-momenty", bylo to pro mě hodně matoucí, a tak jsem automaticky věnovala pozornost převážně klukům. Líbily se mi sice i nějaké holky, ale nevěnovala jsem tomu pozornost, protože to pro mě bylo neuchopitelný a částečně i nepřípustný vlivem sociální fobie. Svou skutečnou orientaci jsem si tedy uvědomila a připustila až v dospělosti, přičemž nejklíčovější pro mě byl vlastní seberozvoj a odbourání některých věcí, které jsem v sobě měla zakořeněné.

Než jsem došla k tomuto vyoutování, předcházela tomu hromada otázek, nejasností a samozřejmě snaha v tom všem najít logiku. :) Najednou jsem ale byla otevřená svým pocitům a připravená je přijímat. Do té doby jsem si ovšem paradoxně připadala jako ten nejheterosexuálnější heterosexuál. :D

Když jsem si poprvé uvědomila, že jsem úplně paf z holky, dva dny jsem probrečela - šokem a tím náhlým pocitem svobody. V tu chvíli jsem prostě věděla i bez logiky a bez všech těch názorů a rad.

Chvíli jsem ještě tápala nad tím, kdo tedy jsem. Jsem lesba? Bisexuálka? Heteroflexibilní? Homoflexibilní? A co ta sexuální přitažlivost - co to je a jak ji poznám? Jsem asexuálka? Demisexuálka? Kdo jsem?

JSEM BISEXUÁLKA, TĚŠÍ MĚ...

Přitahují mě muži a ženy, a to přibližně stejně intenzivně, avšak u každého pohlaví je ten pocit přeci jen trochu jiný. Muži mě přitahují převážně jen romanticky. Ženy mě přitahují o trochu víc i sexuálně.

Ačkoliv nejsem na adrenalinové sporty, řekla bych, že jedno je parašutismus a druhé je paragliding - obojí je adrenalin, ale každý trochu jiný. Jeden je větší "výmaz" tím, že musíte skočit z letadla, druhý je více procítěný, protože nejprve běžíte. V obou případech ale letíte. :))

Osobně to vnímám asi tak, že jakékoliv city k muži jsou pro mě takovým větším "oblbovákem", zatímco city k ženě jsou pro mě takové procítěnější a aktivnější.

Kluk je něco jako alkohol - skvěle se s ním bavíte, ale je to všechno takové zastřené. Holka je skvělá párty bez alkoholu - není to tak odzbrojující, ale o to je to "skutečnější". :)

A TAKY GRAYSEXUÁLKA, TĚŠÍ MĚ...

Když mě přitahuje muž, cítím tlak v oblasti hrudníku, když žena, cítím častěji navíc ty "motýlky v břiše", i když jen slabě. :)

Je pro mě také důležité mít možnost toho člověka vnímat jako celek (mimiku, gesta, hlas...). Fotky nebo vyumělkované chování (např. reklamy) na mě neplatí. To samozřejmě neznamená, že po nikom netoužím. Většinou ale buď ne sexuálně, anebo jde spíše o konkrétní situaci než o samotného člověka. :) Důležitá je pro mě hluboká láska a důvěra. Bez těchto věcí sex mít prakticky nedokážu, jelikož je to pro mě jen jedna z mnoha možností (a ta nejdůvěrnější), jak s někým sdílet intimitu.

Takovou tu "wow" sexuální přitažlivost, kdy mě polilo horko, pomyslně jsem si sedla na zadek a v duchu si řekla: "No do háje...," jsem zažila zatím jen jednou v životě, a to u holky (je mi 28).

Za normálních okolností, když mě někdo přitahuje, znamená to, že se s ním chci držet za ruce, líbat se a mazlit se, ale ne s ním mít reálně sex. Když řeknu, že mi někdo připadá "fakt sexy", znamená to tedy pro mě především právě toto. :)

Pamatuju si, jak jsme si v pubertě s kamarádkou psaly někdy takové romantické povídky, v jejichž závěru jsme se líbaly s nějakým klukem. Pro mě je to v podstatě vrchol erotiky dodnes. :)

Někdy mám dny/chvíle, kdy jen slovo "sex" ve mně vyvolává úzkost a nechci mít s touto "podřadnou věcí" nic společného. A jindy mi vůbec nevadí.

Jak se tedy žije s nízkou sexuální přitažlivostí? Báječně! Vůbec se necítím být o něco ochuzená, jelikož stále zažívám velmi silně romantickou přitažlivost. Ba naopak - když vidím, jak to mají allosexuálové, vím, že bych se takhle cítit pravidelně nechtěla. :D Jen s těmi vztahy je to v tomto ohledu obecně složitější...

Jedinou nevýhodou je, že mi nikdo nikdy neřekl, že necítit to, co ostatní a netoužit po sexu je naprosto v pořádku. Všichni totiž automaticky předpokládají, že sex chce přeci každý... :(

JSEM TEDY BISEXUÁLKA NEBO BIROMANTIČKA?

Vzhledem k tomu, že nějakou sexuální přitažlivost zažívám, mohu se nazývat bisexuálkou. Jelikož ji ale zažívám jen omezeně, ztotožňuju se i s označením biromantička. :)

TAKŽE JSEM SOUČÁSTÍ LGBT KOMUNITY?

Vlastně ano. :) Nejsem si však jistá, do jaké míry se tak cítím, jelikož mi vše, co prožívám, připadá vlastně tolik přirozené, že asi necítím vyloženě potřebu se začleňovat do nějaké komunity. :) Každý má rád něco a přijde mi asi spíš neuvěřitelné, že by někdo nezapadal do žádné "speciální" škatulky. :) Zároveň si však uvědomuju, jak důležitá je někdy osvěta, mimo jiné právě i v této oblasti. A to je asi to, co mě s LGBT komunitou spojuje mnohem víc - ne to, kdo mě jak přitahuje, ale ukázat, že je to normální. :)

CO BYCH CHTĚLA VZKÁZAT OSTATNÍM?

Věřte, že na to, jak se cítíte, nejsou žádné tabulky ani rady, které vám dají záruku toho, že jste skutečně to či ono. Důvěřujte svým pocitům, hrajte si s nimi, a hlavně si dejte čas! :) Označit se můžete za koho chcete - podle toho, s čím budete nejvíc souznít. :) (Mně to od chvíle, co jsem si něco takového vůbec připustila jako možnost, až do chvíle, než jsem si byla jistá tím, kdo jsem, trvalo tři čtvrtě roku. Ale ten výsledný pocit, který byl jako bych vyřešila všechny problémy světa, stál za to!)
Nebojte se být sami sebou, i když to vůbec neodpovídá tomu, co se od vás automaticky očekává, nebo co se od vás dokonce požaduje. Nenechte si vnutit, že jste divní a nenormální. :)
Uvědomte si, vy všichni, že mezi námi je mnohem víc lidí, kteří nejsou čistě heterosexuální, allosexuální či cis. Jen ne každý ví, že se může nějak identifikovat, ne každý se chce nějak identifikovat, a ne každý to chce přiznat. LGBT nejsou jen lidé, které vidíte na Prague Pride bojovat za svá práva. Jsou to i obyčejní lidé kolem nás, kteří nejsou vidět. Naši sousedé, naši přátelé, naše rodina... Tak na to, prosím, myslete... :)

Tímto článkem jsem chtěla říct přesně toto + ukázat, že na některé věci můžeme vlivem různých okolností opravdu přijít až v dospělosti. Ne všichni mají jasno od začátku... :)