Dotazník očima aspergera

Jelikož miluju snad všechno, co se týká papírnictví, obzvlášť psaní, tak miluju i dotazníky. Hrozně ráda je vyplňuju, i když vlastně nevím proč. Mám to tak od dětství. Kdykoliv byla možnost si něco vyplnit (diář, sešit, průkaz pro psa...), zaručeně jsem to měla vyplněné. Nevyplněné kolonky na mě působily stejně jako... upřímně mě vlastně nenapadá nic, k čemu bych to přirovnala. :D

Jde-li ovšem o vyplňování něčeho formálního, jako například složenky/podací lístky či dotazníky u lékaře apod., jsem v koncích.

Zatímco neurotypik, i když si neví rady, to "nějak udělá"/riskne, případně se zeptá, tak aspergeři většinou potřebují jasné instrukce.

Abych to lépe vysvětlila, použiju konkrétní příklad z praxe, kdy jsem vyplňovala dotazník pro novou lékařku. Jelikož vím, že mi tyhle věci dělají problém, nechala jsem si ho předem poslat přes mail, a vyplnila ho v klidu doma s partnerovou asistencí.

Jako úplně první mě zmátlo, že dotazník neměl dvojtečky, ani řádky. To znamená, že místo "Jméno: .................." bylo jen "Jméno                   ". To sice pro mě nebyla až taková překážka, ale znervózňovalo mě to. Nevypadalo to totiž úplně obvykle a evokovalo to ve mně nejistotu, jak daleko od údaje mám začít psát, aby bylo patrné, že moje jméno je nové slovo. Ano, já vím, je to totální nesmysl, už jen proto, že dotazník byl tištěný, zatímco já psala normálně propiskou, a protože, když už nic jiného, jméno má velké písmeno. Nicméně tenhle pocit to ve mně zkrátka vzbuzovalo. :)

Dále to byla pojišťovna. Nevěděla jsem, zda napsat zkratku pojišťovny, nebo její číslo. S tím bych si ještě normálně nějak poradila a prostě něco zkusila, ale nač zkoušet, když se mohu rovnou zeptat partnera, že? Od toho jsem si to přeci nechala poslat... :D Inu, partner mi poradil, abych napsala obojí, načež následovala spousta dalších mých otázek, jelikož těch možností je strašně moc - můžete mít například:

• VZP 111
• VZP - 111
• VZP (111)
• 111 - VZP
• 111 (VZP)
• a další...

Hned za pojišťovnou byla "Státní příslušnost". Ta se mi stále plete s národností, která se v dotaznících také někdy uvádí, a tak nikdy nevím, kdy se píše "česká", a kdy "ČR".

Heslo pro telefonickou komunikaci jsem napsala omylem jiným písmem, což mě trochu rozladilo, ale raději jsem mlčela. :D Někteří aspergeři by ale trvali na tom, že dotazník musejí vyplnit znova. :)

Následovaly otázky, resp. věty, které začínaly vždy "Přeji/nepřeji si...", přičemž nikde nebylo uvedeno, jak máte tuto část označovat - tedy další věc, na které by se aspergeři zasekli. Ani já si nebyla jistá, ale tak nějak automaticky jsem to kroužkovala, i když ve mně stále hlodala pochybnost, jestli jsem to nějak nepokazila tím.

Poté přišla část anamnézy - závažná onemocnění v rodině, prodělaná onemocnění atd. S tím jsem potřebovala pomoct. Závažná onemocnění v rodině si nejenže pořádně nepamatuju, ale především nevím, co se považuje za závažné. Tuto část mi tedy musela nadiktovat maminka. U prodělaných onemocnění taktéž.

Co mě zmátlo bylo, že nikde nebyla žádná kolonka, zda se s něčím léčím. Pouze, zda užívám nějaké léky. Jenomže ne vždy člověk užívá léky. Pokud mám tedy například celiakii, je jasné, že jediným mým "lékem" je bezlepková dieta, kterou tam ale asi psát nebudu... A stejně tak nějaké další potíže, kvůli kterým jsem sledovaná, aby se nezvrtly, ale léky žádné neberu. Nebo třeba ten Aspergerův syndrom se sociální fobií - to by také asi měli lékaři vědět - už jen proto, že to obnáší nějaké další věci (například posílat výsledky mailem, a ne mi je volat). Jenomže všechny tyhle věci zkrátka nebylo kam napsat, což mě znejišťovalo, jelikož jsem kvůli tomu měla pocit, že dotazníku dostatečně nerozumím, a že se to určitě někam píše, ale já nevím, kam.

Kolonka "Pracovní pozice" byla také dost zvláštní, hlavně když máte invalidní důchod a měli byste tudíž napsat "důchodce"... :D

Otázka ohledně pravidelné menstruace mi dala taktéž ještě trochu zabrat, jelikož jsem sotva 3 měsíce po vysazení HA, takže o objektivitě odpovědi by se dalo značně polemizovat... :D

A to bylo všechno. Spousta aspergerů by ale určitě řešila ještě další věci, jako například, jakým písmem dotazník vyplnit. :)

Snad jsem vám tedy aspoň trochu přiblížila, jak se na takový obyčejný dotazník díváme my, aspíci, a jak těžké pro nás může být jeho vyplňování. :) Největší problém je asi v tom, že se bojíme, že uděláme něco špatně, něco špatně napíšeme, něco nenapíšeme, někde napíšeme naopak zbytečnosti apod. Pouze u některých kolonek se můžeme setkat s tím, že opravdu nevíme, co se po nás přesně chce - viz příklad se závažnými onemocněními. :) Řekla bych ovšem, že ve většině případů jde při vyplňování spíše o to JAK to napsat. :)

Pokud byste se chtěli opět podělit o nějakou svou zkušenost na toto téma, můžete mi napsat, budu ráda. :)