Házet kočkou na zeď aneb Přísloví podle autistů

V minulém článku jsem psala, že autisté někdy zaměňují slova. Když jsem článek psala, vzpomněla jsem si na jedno ne příliš vyvedené přísloví, jehož autora tu nebudu jmenovat. :) Místo: "Házet hrách na zeď" napsal: "Házet kočkou na zeď" (možná to bylo "kočku", takže se za případnou nesrovnalost autorovi předem omlouvám). :) Jelikož je to jedno z přísloví, které je mi známo, bylo to pro mě velmi úsměvné, ale zároveň nemůžu říct, že bych se tomu popletovi nějak posmívala. Sama mám totiž jako autistka s příslovími občas problém. Některá znám a jsou mi jasná, některá znám a jsou mi totálně nejasná.

Dlouho jsem například vůbec nerozuměla tomu, když se o někom řeklo, že se chová jako slon v porcelánu. Bylo to pro mě naprosto neuchopitelné, dokud mi to někdo pořádně nevysvětlil. A pak jsou přísloví, u kterých jsem to měla tak nějak napůl. Částečně jsem tušila, co se tím chce říct, ale částečně jsem to taktéž nedokázala moc uchopit, například: 

"Darovanému koni na zuby nekoukej."

Většinou jsem to nějak pochopila z kontextu, ale teď vážně - proč nemám koni koukat na zuby? Má je špinavé? Nebo se to prostě nedělá? Nebo je má naopak tak zdravé, že to ani není potřeba?

Co bych obecně řekla, že u nás autistů je problém, tak je, že přísloví bereme moc doslova a potom je nedokážeme vztáhnout na jiné situace (například "Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá"), nebo že jsou pro nás příliš metaforická a nesmyslná a nevidíme v tom ten podtext. Řekla bych, že tomu odpovídala ta situace s tím slonem v porcelánu - už jste viděli někdy slona v porcelánu? Nejen, že jsem to možná brala moc doslova, ale hlavně to byl pro mě tak těžký nesmysl, že jsem zkrátka nevěděla, co si pod tím mám představit. Pokaždé jsem si představila jen malého sloníka narvaného v porcelánovém hrnečku. Proč by v porcelánu měl být slon? A proč zrovna slon a ne něco jiného?

Když se vrátím na začátek k té proslulé kočce, tak sice je mi přísloví s hrachem známé a nevím, co autora vedlo ke kočce, ale upřímně, kdybyste se mě zeptali, co toto přísloví znamená, tak vlastně nebudu schopná vám to říct. Pochopím ho možná v dané situaci, ale takhle jen tak bez kontextu také ne.

Dalším problémem potom je, když přísloví sice známe, ale nepamatujeme si ho, a tak ho zkomolíme. V lepším případě význam zůstane stejný, v horším se z toho stane nesmysl. Já to mám třeba tak, že pro mě jsou přísloví určitý rytmus, naučené fráze, a tak nepřemýšlím moc o tom, jaká slova tam doopravdy jsou, aby to neztratilo právě ten význam. Moje sestra třeba takto jednou popletla přísloví "Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá" a udělala z toho 

Kdo do lesa volá, ten se z lesa ozývá

Nejde říct, že by to byl nesmysl, naopak. Vychází to z reality a říká to vlastně úplně totéž. Problém nastává, když to chceme použít právě jako to přísloví, protože v takovém případě se (bohužel) první a oficiální varianta hodí asi víc. :)

Myslím si ale, že tohle se neděje jen autistům, že něco trochu popletou. Co třeba "Vyčkej času jako husa klasu"? Nestalo se vám nebo někomu ve vašem okolí, že by to prohodil na "Vyčkej klasu jako husa času"? :) Myslím, že obráceně to zkrátka zní lépe, i když to nedává moc smysl... :)

Zatímco píšu tento článek, mám na vedlejší záložce otevřená nejčastější česká přísloví, abych si některé věci trochu připomněla, a abych měla lepší inspiraci. A zjišťuju, že i když taková ta opravdu nejvíc profláknutá přísloví snad znám a rozumím jim, tak ale je také spousta těch, na která když se podívám, vůbec netuším, co se snaží říct... Třeba

"Ryba i host třetí den smrdí"

"Stokrát nic umořilo vola"

"Prázdný sud nejvíce duní"

"Pozdě bycha honit"

"Košile bližší než kabát"

a tak dále... :) 

A tak nevím, jak ostatní autisté, ale já raději nepoužívám přísloví snad nikdy žádná. Už jen proto, že je pro mě těžké si je vůbec vybavit, a pak také... jistota je jistota... :))