Já a moje jméno
Není to zas tak dávno, co jsem psala o zásnubách se svým partnerem. Od té doby jsme už docela pokročili - zarezervovali si místo svatby i datum a čas na matrice. V souvislosti s tím jsme si také po vzoru moderní doby založili vlastní svatební webovky, abychom vše měli na jednom místě a všichni hosté k tomu měli přístup. :) A mně se čím dál častěji v hlavě objevuje myšlenka, že už celkem brzy se budu jmenovat jinak...
Přijde mi strašně divné, že jsem se nějak narodila, s nějakým jménem a příjmením, a po (v té době) 28 letech se tak jmenovat už najednou nebudu. Jako by se mi někdo chystal úplně vyměnit identitu. Jak je možné, že celých 28 let jsem TA a TA a najednou nebudu? To je úplně jako bych to pak už nebyla já, jako bych tím ztratila provázání se svou rodinou a "adoptovala" mě nějaká jiná rodina. Jako by se měla v tu chvíli narodit nová holka/žena, kterou někdo pojmenuje úplně jinak.
Jako kdybyste přejmenovali třeba po 5 letech svého psa. Celou dobu by to byla třeba Akina, a po 5 letech byste si najednou řekli: "To už je moc oposlouchané, pojďme z ní udělat třeba Mendy." A z chudáka Akiny by najednou ze dne na den, z minuty na minutu, byla Mendy. No, jak by se takový pes asi cítil...?
Nicméně, mně zároveň vůbec nevadí, že se budu přejmenovávat, já už mám vymyšlený i podpis, který se mi dokonce líbí víc než můj dosavadní. :D Lidem budu muset dál opakovat své příjmení 3x než mi porozumějí, a pak ho stejně nějak zkomolí - stejně jako teď. Vlastně se nic nezmění... :D Neplánuju tedy ani takovou tu věc, že bych měla obě příjmení - myslím, že bych si spíš uškodila a bylo by to zbytečně moc dlouhé... :)
Ačkoliv tedy ze změny příjmení mám dost prapodivný pocit, zároveň se těším, protože mám ráda změny a mám ráda příjmení svého partnera. Cítím v sobě zvědavost, kdo "ta nová žena" bude, jaká bude... Těším se, až se poprvé podepíšu svým novým podpisem. Těším se, až budu "nová".
Kdykoliv, když jsem před těmi několika lety s někým chodila, nebo se mi někdo aspoň líbil, a já měla ty krásné holčičí nesmyslné fantazie, mívala jsem s příjmeními těchto "manželů" problém. Většinou jsem se nechtěla jmenovat jako oni. Vyměňovat své rodné příjmení za jejich, které se mi vůbec nelíbilo! Ale pak jsem poznala toho svého budoucího muže a tak nějak jsem věděla, že tohle příjmení chci! :) Líbilo se mi svou originalitou, hezky mi znělo, líbilo se mi k mému křestnímu jménu. A tak to vypadá, že se do něj už za rok a půl nakonec opravdu "převléknu". Že by osud, šestý smysl, intuice...? :)