Já, Asperger a erotické pomůcky
Jako asperger mám tendenci být otevřená. Někdy až moc. Proto jsem se rozhodla napsat tento článek.
Jako asperger mám také tendenci být hodně uzavřená. Pro jistotu. Proto jsem se rozhodla, že tento článek napíšu opatrně a slušně. :D
Co byste měli vědět
Někdy prostě nevím, kde je nějaká ta hranice, kdy "už ne, už stačilo". Nikdo o mně asi ani neví, že mám problém si utvářet vůbec nějaké hranice v tom, co do světa ještě pouštět, co někomu ještě říkat, a co už ne. Jsem hrozně důvěřivá a ráda se o věcech bavím otevřeně. Je to mnohem příjemnější, když se člověk nemusí hlídat, nemusí kolem něčeho nesměle kroužit, ale může to prostě říct. Zároveň mám pocit, že díky tomu můžete zjistit, jak moc vám druhý člověk sedí, nebo jak moc vás doopravdy bere. A to jinak než tím, že mu budete říkat "věci, které by se neměly", podle mě nezjistíte. Ne na 100%. Nerada ovšem ztrácím čas a "nesmyslně" dlouho vkládám naději někam, kde ve skutečnosti žádná není, a tak mám tendenci lidem vyblekotat kde co mnohem dřív, než to dělají neurotypici.
Na druhou stranu, jak už jsem zmínila, jsem také velmi uzavřená. Zaprvé proto, že se bojím, že překročím onu nějakou pomyslnou hranici, kterou já jako aspík mám opravdu někdy problém vnímat, zadruhé proto, že sama vlastně zároveň nechci, aby o mně lidé věděli všechno. Hlavně proto, že mám pocit, že bych asi měla mít nějaké to svoje tajemství, svoje soukromí. Stále vnímám, že do některých věcí lidem prostě nic není, a zároveň nechci být jakkoliv zranitelná či se dostávat do trapných situací.
Ve výsledku mám tedy neustálý problém sama se sebou - jedna část mě prahne po tom, abych byla otevřená, hranice pro ni neexistují, a druhá část zase staví nezničitelnou bariéru mezi mnou a ostatními lidmi. A tak se potom stává, že v jednu chvíli se dusím, a v druhou chvíli zase naopak lituju, že jsem si do té bariéry nechala instalovat dveře, které jsem na chvíli otevřela. Jenom tak, z principu, protože "tohle bych přeci neměla".
U tohoto článku jsem se dlouho rozmýšlela, kterou tu část v sobě nechám zvítězit, a nakonec jsem se rozhodla pro otevřenost, jelikož mi to téma z autistického hlediska připadá prostě hrozně zajímavé, a protože se o takových věcech moc nemluví. Což je trochu škoda, pro někoho jako jsem já.
A teď k tématu...
Takže teď tedy k tomu, proč jste na tenhle článek nejspíš vůbec klikli... :D (Už teď mám naprosto jasno v tom, že jedna polovina lidí se při pohledu na titulek zadávila kafem a vytřeštila oči, a druhá polovina lidí je celá nažhavená, co se o mně dozví. :D)
Miluju erotické pomůcky, a to tak, že hodně! Jednoduše mě prostě fascinují! Fascinuje mě, co všechno se dá vyrobit, co všechno to dokáže dělat, kolik různých tvarů, velikostí a barev můžete mít. Některé jsou lesklé, jiné matné, některé měkké, jiné pevné, některé silikonové, jiné kovové či kožené. A některé designově prostě dokonalé! Kdyby nebyly tak drahé, udělala bych si nejspíš doma nějakou sbírku. A s postupem času sledovala ten vývoj.
Asi vás napadá, že nějak jsem se k tomu ale musela dostat. Ano, jsou celkem tři možnosti - buď jsem se moc dívala na porno :D, nebo jsem byla moc zvědavá a vyhledávala si nějaké sexshopy na internetu (v obou případech bych ovšem jen těžko posoudila materiály), anebo máme s partnerem něco doma. Jiné možnosti nejsou, takže C je správně. :)
Začalo to úplně nevinně tím, že jsem partnerovi kdysi dávno koupila pouta. Ovšem jako určitý symbol, ne jako erotickou hračku! Partner byl ovšem erotickým hračkám otevřený, a tak to nabralo trochu jiný směr. Naskytl se mi tak pohled do úplně nové, tajuplné říše, až se mi do cesty dostala ta malá rozkošná vibrující věc, která je prostě k uňuchání! :P :)) (Název článku je "Já, ASPERGER a erotické pomůcky"...) Miluju tu hebkost toho hladkého matného silikonu, který bych nejraději celé dny mnula v prstech.
Když jsem si před pár dny tuhle svojí "úchylku" na erotické hračky v souvislosti se vším zmíněným uvědomila, napadlo mě, že třeba nejsem jediný asperger, který tohle má. Ba dokonce URČITĚ nejsem jediný asperger. Věřím totiž, že jde o něco tak specifického, do čeho není zas tak těžké se aspergerovsky zamilovat, pokud vás to naopak neodpuzuje.
A tak mě napadlo, jak krásné by bylo, kdybych prostě mohla chodit venku se svým oblíbeným vibrátorem v ruce a nikdo by se nad tím nepodivoval. Ono totiž, když si můžete hladit materiál či tvar, který je vám nanejvýš příjemný, může to být velice uklidňující. A když k tomu přidáte vibrace, může z toho vzniknout antistresová hračka, které se nic nevyrovná!
Dnešní článek měl být tedy přesně o tom - o "obyčejné" fascinaci a erotických pomůckách jako obyčejných antistresových předmětech, nikoliv o sexu. :) Všem, kteří tedy čekali něco víc, se omlouvám a doporučuju jim navštívit spíš jiné stránky... :P :))