Když aspinka čeká na balíček

Doručování balíčků přímo do ruky nemám ráda. Balíček si vždy buď vyzvedávám osobně na poště nebo jinde, anebo ho nechávám doručovat partnerovi do práce. Stejně, když si objednáváme například jídlo, objednává vždy partner a také ho přebírá.

Jelikož je však karanténa a do MHD se mi v tuto dobu opravdu moc nechce, nastala pro mě taková trochu nepříjemná situace. Došla mi nějaká kosmetika, na eshopu, na kterém ji nakupuji, mám založený účet, díky čemuž mohu sbírat body, a zrovna jsem potřebovala spoustu věcí najednou, takže mi bylo líto o ty body zbytečně přijít. Rozhodla jsem se tedy, že udělám výjimku a objednám si ji na sebe s doručením domů. Řekla jsem si, že to zvládnu, a že budu statečná holka. V telefonu jsem si odblokovala cizí čísla, aby se mi kurýr mohl dovolat. Měl dorazit mezi 18:00 - 22:00.

Od 6 jsem tedy už byla nastoupená u okna a vyhlížela, kdy přijede. Samozřejmě jsem věděla, že může přijet klidně až v těch deset, a že nebudu stát 4 hodiny u okna. Zároveň jsem se však od něj nedokázala absolutně odlepit. Kdykoliv jsem to zkusila, byla jsem hrozně nervózní a v napětí z toho, že z ničeho nic zazvoní telefon nebo zvonek. To je asi to, co nejvíc nesnáším.

Ve skutečnosti mi asi ani tolik nevadí si převzít od kurýra balíček, ale vadí mi, že se ozve ten zvonek nebo telefon, že musím zvednout sluchátko a promluvit. To je pro mě ten nejtěžší a nejvíc stresující okamžik.

A tak jsem raději trochu ignorovala vše okolo sebe včetně partnera, jen abych se mohla nervózně dívat z okna.

Když se dívám z okna, mám totiž naději, že dřív uvidím nejprve auto (i když vím, že spousta kurýrů volá dřív, než vůbec dorazí) a budu se tak moct připravit na ten zvuk, co bude následovat. Kdykoliv se tedy od okna odvrátím, musím se k němu zase vzápětí otočit a zkontrolovat situaci. Obzvlášť, zaslechnu-li jiné auto z ulice. Dělám to tak občas i když vím, že má přijet maminka, ale u té je ta potřeba samozřejmě mírnější než u někoho cizího.

K mé smůle, když jsem se od okna zrovna odvrátila na delší dobu a po chvíli se z něj zase podívala, přepravce už byl před domem, a já tak zjistila, že mi už 2x volal, ale telefon mi z naprosto nepochopitelného důvodu dál blokoval veškerá cizí čísla. Na příčinu jsem nepřišla, blokace se zkrátka sama od sebe opět aktivovala a kurýr mi málem odjel. Výsledkem mé statečnosti tedy byl nakonec nejen stres z toho, kdy dorazí, ale také z toho, že jsem mu musela sama rychle volat, aby mi neodjel (přičemž telefon si stejně nadále dělal co chtěl a nechtěl mi to číslo v první chvíli ani vytočit).

A aby toho nebylo málo, večer jsem zjistila, že mi jeden produkt nepřivezli, takže jsem byla opět ve stresu, že se to bude muset řešit, co když mi budou chtít volat, a že kurýr přijede znova... :D 

Tak já vám nevím... Takhle to vypadá, když jste stateční? Že se vám to všechno totálně semele? :D