Když si lidstvo vidí jen na špičku (vlastního) nosu: Koronavirus (doplnění)

Včera jsem v článku o koronaviru psala hodně o lidech, kteří mě v této souvislosti vytáčí. Jelikož byl článek poměrně otevřený a celkem emotivní, chtěla bych se k němu ještě jednou vrátit.

Předně bych chtěla upozornit, že článek se neměl týkat nikoho konkrétního, ačkoliv jsem v něm použila některá slova či věty, s kterými jsem se setkala i osobně. Nicméně jednalo se jen o trefná vyjádření, která se mi hodila do daného kontextu k tomu, aby zastoupila některé obecné reakce lidí na situaci. Rozhodně se nemělo jednat o narážku na nějakého konkrétního člověka, jelikož vždy záleží na kontextu, nikoliv jen na slově či větě. :)

K článku mě ve skutečnosti přivedl zejména pán, který se rozkřikoval až agresivně na místě, kde roušky jsou povinné. Působil jako děsný frajer, pro něhož my všichni ostatní jsme jen banda hloupých ovcí. 

Znovu bych také ještě chtěla zdůraznit, že nemám nic proti tomu, když někdo nenosí roušku, když nemusí, nebo když má někdo jiný názor než já. Je to normální a je to naprosto v pořádku. Stejně tak naprosto chápu, že někomu rouška může opravdu hodně vadit. Jak už jsem zmínila v předchozím článku, jde mi především o to, aby lidé nebyli jen zaslepení, nebo aby nebyli bezohlední, lhostejní, sebestřední. To je to, co vnímám jako problém.

Když uvedu jen jeden z příkladů: Pokud někdo nenosí roušku, ale drží si odstupy od lidí, přijde mi to v pořádku. Stejně tak i to, pokud si odstup nedrží ve chvíli, kdy se baví s člověkem, který má stejný názor a ani on nechce držet odstup. To je opravdu věc těch daných lidí. :) Co mi nepřijde v pořádku, když jeden z těchto lidí potom půjde a nalepí se na někoho jiného - ať už proto, že "je mu to jedno", nebo i přesto, že ví, že ten člověk má názor jiný. To už je něco, co vnímám jako opravdový problém a s čím nesouhlasím. To už je ten moment, kdy se lidé navzájem nerespektují a myslí jen sami na sebe.

Dál bych chtěla podotknout, že svůj názor na koronavirus neberu jako svatý a neměnný. Na základě všeho, co jsem uvedla, mi zkrátka jen dává smysl a přijde mi opodstatněný. Nikoliv jen jako názor, který se mi "zrovna hodí" nebo "líbí".

Ono to v tom článku možná vyznělo, jako že jsem to naopak teď já, kdo vnucuje svůj názor a o všech ostatních si myslí, že jsou pitomci. :)) Inu, snad se mi už podařilo to dostatečně vysvětlit a uvést na pravou míru. :) Jedno je ovšem pravda - lidstvo obecně mě občas svým chováním dost vytáčí a dohání k zoufalosti. :( Je to pro mě asi jedna z věcí, na které musím stále usilovně pracovat, abych dokázala být k lidstvu jako celku tolerantnější a naučit se lidi více přijímat, i když bych někdy všechny nejradši profackovala, aby se probrali. :D Nicméně také je pravda, že bezohlednost či ubližování se tolerovat asi moc nedá a asi by ani nemělo... :)

Byť mi některé věci trochu vadí, tak si ale myslím, že jsem celkem dost chápavá.

Když mi někdo řekne, že z té roušky má úzkost, chápu to a nezlobím se na něj. Když někdo řekne, že ty informace číst nechce, protože má strach ze smrti a deprese, chápu to. Když někdo má jiný názor, chápu to a ráda si s ním případně i popovídám, připravena přijmout i něco nového.

Každý jsme jiný, každému vadí jiné věci, a ne každý dokáže čelit všemu. Jak už jsem psala - pokud někdo neohrožuje ostatní, ani se nenaváží do jiných, je vše v pořádku. :)