Kuchařka pro dceru - kuchařka pro autisty?

V kuchyni jsem se nikdy necítila doma. Teda, pokud jsem tam nebyla jako host, který se mohl jen ládovat jídlem a mlsat. Přesto toho umím udělat vlastně celkem dost - uvařit brambory, udělat vajíčka (míchaná, volské oko, hemenex, natvrdo), umím zpracovat již téměř hotová jídla (polévky a sladkou i bramborovou kaši v pytlíku, mražené věci jako rybí prsty apod.) a namazat chleba nebo rohlík. Nejsem na tom zase tak mizerně. Ale pro život to nestačí.

Jenže jsem aspík a do kuchyně se mi nikdy nechce. Vaření mě neláká, nebaví, otravuje mě ten chaos, bordel, všude kolem mě jako by číhalo samé nebezpečí - horká trouba, horké hrnce, vroucí voda, prskající olej. Kdykoliv vstoupím do kuchyně a slyším to hrůzostrašné syčení a prskání, vzdaluji se do bezpečí. Pokud už se stane, že musím být součástí toho, navlíkám cokoliv, co má dlouhý rukáv, a chňapky. S vařečkou přitom stojím aspoň metr od rozzuřených surovin. Není tedy divu, že dodnes neumím vařit. Přijít do kuchyně a všechno to zvládnout je pro mě jako jít do strašidelného hradu s reálnými příšerami - nevíte, kam jdete, co vás tam čeká, vůbec se neorientujete a nikdy nevíte, co na vás kde vyskočí.

Je mi ovšem 26, partnera mám každý den v práci, a tak se čím dál častěji stává, že bych si "něco dala", nebo že bych mu zkrátka chtěla udělat radost. Jenže mě to tak nebaví! A tolik se bojím se přiblížit znova k té prskající pánvi! Navíc jako autistka mám problém s běžnými recepty - spousta pojmů, pod kterými přesně nevím, co si představit. Navíc to v reálu nikdy není tak jednoduché, jak jednoduše to vypadá v tom receptu, což mě vlastně ještě víc demotivuje. Co znamená "trošku soli"? Co znamená "vařte 10 minut"? Myslí se tím celková doba, nebo doba od varu? Vaření je pro mě příliš velká a nejednoznačná věda se spoustou improvizace, které já nejsem schopná. Všichni říkají, že se to časem naučím, že to chce zkoušet a člověk na to přijde. Ale mě to prostě nebaví! Já nechci zkoušet, já se chci najíst!

A tak, když už jsem toho všeho měla dost a řekla si, že třeba budu mít jednou doma nějaké děti, tak by bylo fajn jim umět aspoň uvařit, rozhodla jsem se poradit se s internetem a vykoukla na mě velmi chválená Kuchařka pro dceru. Recenze i popis mě velmi zaujaly, a tak jsem si jí koupila. Od včera jí mám doma. Na první vaření se teprve chystám, ale už teď jsem nadšená a do kuchyně se poprvé v životě těším!

Kuchařka pro dceru je psaná opravdu pro úplné začátečníky. Přesně jak se uvádí - jako by vedle vás stále stála vaše maminka a říkala vám přesně, co máte dělat. Knížka je hrozně krásně napsaná - s láskou, trpělivostí. Je přehledná, má krásnou grafiku a je doplněná o spoustu fotografií, a to nejen jídel. Obsahuje velkou spoustu receptů a nechybí v ní samozřejmě tradiční jídla. Bez toho by to nešlo. K čemu by mi bylo, kdybych uměla něco děsně nóbl, ale neuměla pak uvařit ani obyčejnou polévku?

Vždycky jsem si lámala hlavu tím, čím bych tak měla začít. Co je to nejjednodušší, abych se mohla naučit úspěšně vařit? Saláty? Polévky? Studená kuchyně? Jaké bylo potom mé překvapení, když o těch stejných otázkách se psalo i v knížce! Bylo vidět, že autorka nad tím opravdu přemýšlela a rovnou nabídla to správné jídlo pro úplný začátek.

U receptu je uvedeno, jaké všechny suroviny budete potřebovat a kolik. Najdete tam i pár zajímavých řádků k přečtení, kde se mj. dozvíte, jaký olivový olej je nejlepší koupit a proč, nebo jaký sýr se pro daný pokrm víc hodí. Zkrátka vás autorka provede už samotným nákupem. Následující pracovní postup je taktéž psán velmi jasně a srozumitelně. Mám pocit, že na tom konečně nemohu nic zkazit, tak uvidíme. :)

Každopádně mně se knížka opravdu velice líbí a rozhodně bych jí doporučila nejen všem začátečníkům, ale myslím, že by mohla být vhodná i pro lidi s Aspergerovým syndromem či autismem. Pokud tedy někdo s PAS má s touto knížkou zkušenost, budu moc ráda za váš názor. :)

A co mě ještě jako aspíka zaujalo, byl materiál. Knížka je z velmi příjemného materiálu, který bych označila jako matný a hebký. Už jen když jsem jí vzala poprvé do ruky, mohla jsem se zbláznit radostí a nedokázala přestat po ní neustále přejíždět rukama. Byla přesně tak příjemná, jako když si do pusy dáte vláčný čokoládový dezert. :P Úplně bych jí rukama snědla! :D

Pokud vás náhodou (autisticky) zneklidňuje její název tak jako mě - kuchařka PRO DCERU by přeci měla být dárkem od maminky, tak se nebojte, protože autorka počítá i s tím, že ne vždy je kuchařka zrovna od maminky, nebo že ne vždy je dárkem od někoho. Jejím smyslem je to, abyste se při vaření cítili stejně, jako by vás to učila právě ta maminka. V podstatě bych ale řekla, že už ta samotná kuchařka je tou "maminkou" v té kuchyni a je úplně jedno, zda si jí koupíte sami, nebo jí dostanete třeba od kamarádky. :)