Mám fakt úchvatné nohy!

Napadlo vás někdy, jak skvělé máte nohy...? Mě včera jo...

Ležela (resp. poloseděla) jsem včera v posteli, s nohama nataženýma před sebe, a jak jsem na ně tak koukala a mimoděk s nimi opět různě hýbala, přišly mi prostě fascinující!

Jsem malá, a tak mám i vcelku malé nohy s malými prstíčky, což ve mně v tu chvíli vzbudilo dojem, že ty prstíčky jsou takové rozkošné, miminkovské. Jak jsou tak malé, tak pěkně zmuchlané, a jak se tak roztomile vrtí!

V tu chvíli jsem si zároveň uvědomila, jak krásné to je. Že mám prostě nohy, které vedou tak daleko od mého mozku, a přesto pořád patří ke mně a můžu s nimi libovolně hýbat. Bez jakéhokoliv prodlení. Můžu hýbat s nohami, s prsty, kroužit s nimi, mávat s nimi... A přitom jsou taaak daleko ode mě.

Když jsem se na ně zaměřila o něco více, přišlo mi zároveň vtipné, že máme takové placky. Prostě máme nějakou tyčku, na jejím konci je jakási placka, a z té placky vedou nějaké podivné výrůstky, které se hýbou. :D Přišlo mi to, jako když stříháte papír na takové ty praporky - tak stejně tak máte nějakou placku, a ta je "nastříhaná" na cosi, čemu říkáme prsty.

A to jsou přesně ty úchvatné autistické momenty křížené s něčím jako bdělá pozornost. Na spoustu věcí se dokážeme dívat úplně jinak než "normální" člověk, spoustu věcí nás dokáže úplně fascinovat. A můj svět je díky tomu tolik pestrý a zajímavý! :))