Maminko moje

Složeno s mou sestrou. :)

Přivedla jsi nás na tento značně prapodivný svět

plný trápení i lásky a nikdy nebrala bys zpět,
a i když měla jsi to těžký, tak dalas nám snad milion pus,
nebylo to ani trochu lehký, páč obě máme autismus.

R1.: Maminko moje, díky tobě mé srdce bije,

ty jsi to moje štěstí prvé, já jsem to dítě tvojí krve,
maminko moje, díky tobě mé tělo žije,
ty jsi ta vřelá náruč moje, já jsem ta věčná starost tvoje,
maminko moje.

Kdyby nebylo tvé péče, kdo by nás nakrmil, přebalil,

pochoval uprostřed noci, kdo by nás vůbec naučil,
jak se chovat dobře k ostatním, jak být dobrým člověkem,
jak jít životem s nadějí, s láskou, moudrostí a se vděkem.

R1.:

Chránilas nás vlastním tělem, k tobě mohly jsme se skrýt

před hladem, bolestí, strašidly, když někdo nám chtěl ublížit,
po vlasech jsi nás hladila a četla nám na dobrou noc,
i když i ty děláš chyby, mámě tě rády, mami, moc.

R1.:

Občas se spolu rafneme, pak za ruce chytneme,

občas máme své názory, hlavně, že se shodneme
v tom důležitém pro život, na tom zbytku nesejde,
každá žijeme život svůj, hlavně, že se zas sejdeme.

R2.: Maminko moje, díky tobě mé srdce bije,

ty jsi to moje štěstí prvé, já jsem to dítě tvojí krve,
maminko moje, díky tobě mé tělo žije,
tvé objetí je tolik vřelé, náruč dokořán jako dveře.

R3.: Maminko, slyšíš? Ty nám v našich srdcích bušíš,

ty jsi to naše štěstí prvé, my jsme ty děti tvojí krve,
maminko, slyšíš - ty náš pláč vždycky utišíš,
my jsme ta bolest velká tvoje, my jsme to věčné štěstí tvoje....