Naši nebo Vaši?
Někteří aspergeři mají někdy trochu problém vyznat se ve slovech, a to třeba i v těch, která jsou naprosto logická. Já si třeba dodnes pamatuju debaty mých rodičů, v kterých mluvili o svých rodičích - mých babičkách a dědečcích, a já si v duchu stále kladla tu samou otázku...
Kdo z nich jsou Naši, a kdo Vaši? Jsou babička s dědou z Prahy Naši nebo Vaši?
Myslela jsem si, že to jsou pojmy, které si moji rodiče nějak sami rozdělili kdysi - typu, že si řekli: "Moji rodiče budou Vaši a tvoji Naši", a nyní tyto pojmy používali. Samozřejmě jsem těm jejich debatám pak vůbec nerozuměla!
Vůbec jsem netušila, o kom je řeč, a když jsem zachytila něco, co jsem věděla, že se týká například babičky z Prahy, snažila jsem se pochytit, zda patří do "Vaši" nebo "Naši". Ovšem ty pojmy se tak rychle měnily, že jsem nikdy nebyla schopná to rozklíčovat. A když už jsem tomu začínala být na stopě, použil můj druhý rodič zase ten druhý pojem... :D
Vím, že jsem to zkoušela i tak nějak "intuitivně". Měla jsem zkrátka pocit, že Naši se víc hodí k Pražákům a Vaši k Ústečákům, a tak jsem začala zkoumat, jestli to tak je, jestli ty debaty budou dávat takhle smysl. Opět bez výsledku...
Začínala jsem si dokonce myslet, že to je něco, co se sice mění, ovšem že se to mění s každou debatou - že maminka použije na začátku pro své rodiče "Naši", protože se jí zrovna chce, a to určuje potom zbytek debaty. Jindy zase použije třeba "Vaši", protože se jí chce, a tátovi rodiče v tu chvíli už tím pádem nejsou "Vaši", ale "Naši". Nechápala jsem sice, jak se v takové debatě mohou vyznat, nicméně bylo to pro mě jediné možné vysvětlení toho guláše.
No, a tak jsem se asi dobrých pár let snažila tyhle debaty rozklíčovat, abych zjistila, kam kteří moji prarodiče patří. :D
Ani nevím, kdy jsem to poprvé pochopila a začala tomu rozumět, a jak k tomu došlo. Zda mi to někdo jednoho dne vysvětlil, nebo zda mi to najednou nějak secvaklo, ale najednou jsem tomu rozuměla. A řeknu vám, že to byl super pocit! Najednou to totiž, po několika letech, dávalo všechno smysl! Od té doby na tyhle chvíle vzpomínám s úsměvem, jak jsem mohla být tak hloupá, že jsem nedokázala rozklíčovat něco tak logického. :) Inu, hlavní problém byl v tom, že jsem obě slova vnímala především úplně jinak, jako něco pevně daného, a ne jako něco logického, co by se mohlo měnit s kontextem a mluvčím. :))
I když... Jen tak mimochodem... Ono to zase tak logické není, protože aby to bylo logické, musela by to být slova "moji" a "tvoji". Možná teď namítnete, že "naši" znamená "moji a mého sourozence", jenomže pokud sourozenec není součástí debaty, nechápu, proč by se mělo používat množné číslo. A v tom byl možná celý ten háček... :D
Tohle byl jen příklad, na který často vzpomínám, nicméně takových škobrtnutí je v mém životě celá řada. S ne příliš dobrým pocitem vzpomínám třeba na dobu, kdy jsem se svého ex ptala, co znamená slovo "dochvilnost". Jasně, že je to logické! Ale já to v tom prostě vůbec neviděla! Na jeho výraz, jestli si z něj dělám srandu nebo jsem tak debilní, asi jen tak nezapomenu... :/ :D