Postřehy ze zásnub - Jak to viděl partner

Přítelkyně, tedy vlastně už snoubenka, mě požádala, abych napsal pár postřehů o tom, jaké bylo z mého pohledu chystání zásnub. Moc snadné to nebylo, ale sám nedokážu určit, co je "vinou" AS, a s čím se potýkají všechny páry včetně neurotypiků. Ale jedno je jisté - bylo to dost dobrodružné. :D
Hned na úvod mě napadá jedna zásadní věc. V samém prvopočátku plánování jsem si totiž potřeboval udělat definitivní jasno v tom, co se vlastně od zásnub očekává. Má to být okázalá, velkolepá a drahá show? Nebo spíše komorní intimní záležitost? A tak nezbývalo nic jiného, než tohle téma nějak otevřít. No jo, jenže tady přišlo to první úskalí. Jak mám to téma jako otevřít? :D Po 9 letech vztahu s aspíkem mi totiž bylo jasné, že přítelkyně potřebuje jasné otázky, s konkrétním podtextem, na které se dá jasně odpovědět. A to je dost problém, pokud si nechcete úplně zkazit jakýkoliv moment překvapení. A tak není divu, že na sérii mých otázek přicházely odpovědi typu "No to záleží...", takže jsem byl vlastně úplně v háji! :D

Ale nakonec se mi to podařilo nějak zabalit a dopracoval jsem se k výsledku, že žádost by měla být spíše "soukromého" rázu a né příliš okázalá. Jelikož nemáme k dispozici auto, výběr se mi zúžil na pár víkendových pobytů. Bohužel, recenze byly spíše negativní a tak se moje myšlenky pomalu přesouvaly k tomu, že bude mnohem lepší žádost postavit na sérii aktivit v Praze, které budou vynikat právě spíš romantikou a intimitou, než přehnanou okázalostí. Přítelkyně se sice nechala slyšet, že považuje za dostačující i romantickou večeři doma, ale to mi přišlo takové nijaké. Už jenom proto, že doma bydlíme pořád v dosti provizorních podmínkách a romantickou atmosféru tu tedy člověk opravdu jentak nevytvoří. :D

Ale sám vím, že dobrá romantická večeře má vždycky úspěch, a tak to byl takový ten výchozí bod, který by neměl v onen důležitý večer chybět. Jenže tady se to začalo opět komplikovat. Taková večeře totiž zabere cca 1,5 hodiny v prostředí, kde je přecijen nějaký hluk, spousta lidí, a k tomu se tam člověk musí dopravit. Do toho jsem věděl, že žádost má proběhnout na konci listopadu, kdy bude určitě i zima, takže by tím mohlo všechno ztroskotat, protože přítelkyně se dobře nabaští a než se přesuneme někam jinam, bude vyčerpaná a usne mi dřív, než vytáhnu prstýnek. :D

Ze stejného důvodu nebylo možné ani vytáhnout nostalgické vzpomínky, protože až bychom po večeři jeli mrznout hodinu na Vyšehrad, a teprve potom by měla přijít žádost o ruku, dopadlo by to snad ještě hůř! Když už to tedy vypadalo, že je situace naprosto neřešitelná a zásnuby se snad budou muset celé přesunout a přeorganizovat, úplnou náhodou mi padla do cesty reklama na privátní wellness apartmány, a to jen 5 minut cesty od restaurace!! :) V tu chvíli do sebe všechno dokonale zapadlo, protože mi bylo jasné, že přítelkyni večeře sice trochu vyčerpá, ale 5 minutový přesun jí nezdrtí tolik jako cesta zpátky domů a navíc takový apartmán měl i své perfektní romantické kouzlo.

No, a komu by to všechno přišlo málo, tak ani tady jsem vlastně nemohl přestat na kamaráda Aspergera myslet. :D Normálně by se totiž nabízelo, že žádost o ruku bude vyvrcholením celého programu, uzavřením toho romantického večera plného krásných gest... ale omyl! Uvaření přítelkyně ve vířivce a přecpání se sýry v pozdních hodinách by vedlo ke stejnému fiasku, jako v předchozích případech - únava a spánek. :D Bylo tedy nutné myslet i na tohle a samotnou žádost tak naplánovat hned po přesunu do apartmánu a ostatní radovánky už nechat až na konec, kdy už bude úplně jedno, kdy a jak přítelkyně odpadne. :D

To je asi vše, na co si po té době vzpomenu. Z mého vlastního pohledu to nebylo tak dramatické a přišlo mi, že to plánování bylo stresující asi stejně, jako kdybych měl přítelkyni neurotypičku. Ale pravdou je, že v momentě, kdy mi došlo, že "čím hezčí a delší program, tím spíš přítelkyně odpadne", jsem byl opravdu hodně frustrovaný. :D Ale jak sami víte, nakonec vše dobře dopadlo! :))