Ukulele

Já takovou jednu malou radůstku mám,

díky ní není nikdy člověk na světě sám,
je to malé a je to úplně k nenechání,
je to sladké a... no prostě k uňuchání.

Proč to ještě nezní nikde v žádném kostele,

to malinké, krásné a něžné ukulele,
tak pěkný a radostný zvuk umí vydávat,
že i sám Bůh osobně by se přišel podívat.

Ukulele, ukulele,

to malinké, krásné a něžné ukulele.

Je to taková moje malá plechovka,

co zahraje, to je vždycky hitovka,
je tak strašně rozkošné, je tak strašně milé,
ach, jak jsou krásné ty společné chvíle.

Z jeho tónů se line pohoda a klídek,

z člověka se v tu ránu stává snílek,
a na světě je hned o něco více vesele,
když hraje to malé sladké ukulele.

Ukulele, ukulele,

když hraje to malé sladké ukulele.

Ty jeho malinké ladící kolíčky,

to jsou takové malé, no, možná větší, knoflíčky,
a má takový úzký, krátký krček
a uprostřed těla malý otvůreček.

Je prostě sladké, co vám mám povídat,

jednou ho chytíte a chcete ho objímat,
a chcete s ním i v posteli ideálně spát,
ale to se nesluší - na ukulele se má hrát!

Ukulele, ukulele,

hrát se má přeci na ukulele.

Ukulele, ukulele,

Ukulele, ukulele.