Valentýn - krásný svátek nebo americká pitomost?
Hned ráno, když jsem vlezla na Facebook, vyskočilo na mě jedno "moudro" nějaké osoby, jejíž jméno jsem se ani nenamáhala číst. Konkrétně se jednalo o výlev, že Valentýn daná osoba neslaví, protože nebude přece slavit lásku na povel. Normálně bych si řekla: A co jako? Nikdo tě nenutí... Jenomže po letech už vím, že to není jediný takový výlev. Lidé mají děsnou potřebu dávat na Facebooku najevo, že s Valentýnem nesouhlasí, a že oni přeci nejsou tak tupí, narozdíl od těch "slepě zamilovaných, co si lítají na obláčcích", aby slavili nějaký americký svátek lásky, jen proto, že je v kalendáři.
Každý má právo si slavit, co sám uzná za vhodné. Nikdo nikoho nenutí něco slavit. Je spousta jiných svátků, u kterých sotva víme, kdy se slaví, natož abychom je slavili. Tak jedním z nich je třeba právě ten Valentýn - někdo slaví, někdo ne. To, že se o něm ví, mluví se o něm, ještě neznamená, že má kdokoliv jakoukoliv povinnost ho slavit. A hlavně to neznamená, že ten, kdo ho neslaví, je lepší, rozumější, normální...!
Proč mají lidé vůbec potřebu svůj názor dávat tak dramaticky najevo? Vánoc, Silvestra a dalších svátků, o kterých chci ještě napsat za chvíli, se nikdo ani nedotkne. Ale jak přijde Valentýn, to hned mají všichni svůj názor, který si nechávají s nadsázkou tetovat, aby byl extra vidět a byl extra platný. Jako by to nikdo nemohl prostě v klidu přejít. Řekla bych dokonce, že Valentýn z nějakého důvodu v lidech vzbuzuje přímo agresi. Tedy přesný opak toho, co tento svátek slaví (což je možná právě záměr takovýchto lidí).
Za ty roky jsem se setkala s dvěma skupinami takovýchto odpůrců. Tou první jsou lidé, kterým vadí, že je to americký svátek, a že náš 1. Máj je lepší. A proto si Valentýn zaslouží takovou kritiku? Když se u nás slaví Halloween, nikdo toho kolem něj nenadělá tolik jako kolem Valentýna. Přitom stejně tak jako ekvivalentem pro Valentýna je náš tradiční 1. Máj, tak pro Halloween jsou to Dušičky. Nevidím tedy jediný důvod, proč Halloween se více méně přejde s tím, že někdo ho prostě slaví a někdo ne, a Valentýn je provázen takovou vlnou odporu. Skoro bych až řekla, že to jsou zásadně lidé, kteří nepoznali lásku, není pro ně dostatečně důležitá, nebo kteří se jen nemohou vyrovnat s tím, že jsou na Valentýna sami... A ono se zkrátka lépe kritizuje něco, co "není naše".
Druhou skupinou jsou lidé, kteří tvrdí, že nebudou přeci slavit lásku na povel. No, jak už jsem řekla - nikdo je do toho taky nenutí! Zajímalo by mě ale, kolik lidí slaví tu svou lásku jenom tak. Bez nějakého dalšího důvodu jako je třeba výročí... Kolik mužů přinese ženě kytku jenom tak pro radost, aniž by zrovna něco slavili, nebo se chvíli předtím pohádali. Zkrátka zapomínáme. Přes všechny starosti všedního dne často zapomínáme na tu lásku. Není tedy možná právě proto fajn mít ji napsanou v kalendáři, abychom nezapomínali? Mít o jednu příležitost víc, abychom oslavili něco tak krásného a výjimečného?
Podle této druhé skupiny je to oslava na povel. A oslava výročí není na povel? Oslava 1. Máje také není na povel? Je zajímavé, že proti těmto událostem nikdo nic nenamítá. V čem je tedy Valentýn jiný? Že není "náš"? O tom jsem už psala výše...
Kolem nás je spousta anglických slov, nápisů, filmů, písniček... Málokdo se nad tím nějak pozastavuje. Amerika zkrátka vládne světu, zvlášť tomu dnešnímu. Chovat se jako Američan, jíst jako Američan, oblíkat se jako Američan... to je to, o co se značná část populace dnes snaží. Protože být jako Američan znamená být světový. Kdo si rád občas nedá hranolky či hamburger...? A Valentýn někomu vadí, že není náš...? :D
Prý bychom na lásku měli myslet celoročně, a ne ji slavit jen proto, že je Valentýn. To je pravda. Ale nemusíme ji slavit proto, že je Valentýn. Valentýn může být jen jednou z příjemných příležitostí, proč jí zrovna ten den oslavit. Na zemřelé bychom také neměli zapomínat, a přesto je den, kdy na ně extra vzpomínáme - Dušičky. Proč by takový extra den nemohla mít i láska? A že už takový máme - onen první Máj? No a? Lásky není nikdy dost, ne? :)