Věčné dítě
Ačkoliv je mi 27, stále se občas cítím jako dítě. Stále mám chvíle, kdy bych si šla nejraději hrát s autíčky, nebo si postavila školní lavice z domina a s figurkami od Člověče, nezlob se bych si hrála na školu.
Jako aspinku mě však dokážou často nadchnout i úplně jiné věci, většinou nějaké drobnosti a "blbosti". Ne jen tak obyčejně, nebo že bych chtěla být vtipná, anebo mi to přímo vtipné přišlo, ale proto, že mě to prostě zaujme a baví. Ne vždy se to ovšem hodí. Naštěstí partner si už zvykl na to, že jsem občas duchem trochu někde jinde, a že svým momentálním nadšením, která přicházejí z ničeho nic, nedokážu zkrátka odolat. :)
Naposledy se něco takového stalo nedávno. Ležela jsem v pyžamu v posteli a partner mi zrovna něco říkal. Zpětně vlastně ani nevím, co to bylo. :D Hrála jsem si se šňůrkami od pyžama, což dělám naprosto běžně - různě za ně tahám, točím je, obmotávám kolem prstu, roluju do malé pevné roličky, přikládám je k sobě... A najednou ejhle! Zbystřila jsem jako když před psem otevřete ledničku a moje pozornost byla zcela upoutána novou zábavou, o kterou jsem se prostě musela neodkladně podělit!
Jak jsem tak měla obě šňůrky přiložené u sebe, zjistila jsem, že mezi ně jde krásně vložit špička prstu, což mi vytvořilo efekt "mňamáčka". V podstatě nekontrolovaně jsem si šňůrkami začala "baštit" prst a nedokázala odolat vyslovení patřičného zvuku. Teprve v tu chvíli jsem začala vnímat, jak komicky a absurdně musí ta situace asi vypadat z pohledu někoho jiného. Pohled mého partnera mi to potvrdil. :D
Je mi jasné, že to asi zní dost bláznivě, obzvlášť pro někoho, kdo mě nezná a je na jiné vlně, ale mně takové chvíle v první řadě bláznivé vlastně vůbec nepřipadají. Cítím naprosté nadšení, fascinaci, zaujetí. Asi jako když tomu psovi z té ledničky přeci jen vytáhnete ten salám a on nepřemýšlí nad tím, zda si ho vzít nebo nevzít, ani o tom, zda dostane další, nebo jestli ho bude jíst pomalu, aby si ho vychutnal, anebo ho naopak samým nadšením zhltne. Prostě si ho vezme a sežere. Stejně tak já se chytím vždy nějaké "blbosti" a nepřemýšlím nad tím, jak moc je to bláznivé. A přesně v tom je vlastně můj život tak krásný a pestrý - dokážu si totiž všímat maličkostí, blbostí, dokážu se jimi zabavit, mít z nich radost a být zkrátka tady a teď. :)
