Změna lékaře z pohledu aspergera

JÁ, ASPERGER A ZMĚNY

Změna. Zvláštní slovo ve slovníku asi každého člověka s PAS. Víte ale, že i aspergeři mohou některé typy změn naopak vyhledávat? Já mám třeba některé změny ráda, protože mi dávají pocit, že je život v chodu.

Jsem člověk, který je zvědavý, hrozně rád pozoruje okolí a učí se a změny mi tuto možnost dávají.

Dávají mi příležitost se seznamovat s novými věcmi, pozorovat nové situace a učit se. Dávají mi také možnost najít to nejlepší, to ideální právě pro mě.

První změny, které si pamatuju, začaly už v době povinné školní docházky, kdy pro mě nejlepší a nejdůležitější změnou byly změny kolektivu. Nejlepší pro mě byla změna školy, která mi ale dlouhodobě nestačila, proto jsem se během druhého stupně hlásila na španělské gymnázium, nicméně přijímačky mi nakonec nevyšly ze zdravotních důvodů, a tak jsem zůstala tam, kde jsem byla.

Od první třídy jsem zbožňovala každý moment, kdy do třídy měl přijít někdo nový, nebo když nám paní učitelka přestavovala lavice a dělala nový zasedací pořádek.

Stejně tak jsem se poté těšila i na střední a na vysokou školu.

U ničeho dlouho nevydržím. Myslím, že i kdybych normálně pracovala, tak bych každý rok (nebo každých pár let) svou práci měnila. Asi by mě nebavilo dělat celý život totéž. Na druhou stranu se dokážu do všeho ponořit naplno. :)

ZMĚNY LÉKAŘŮ

Dalším významným odvětvím mých změn, ke kterým nejvíce dochází v poslední době, jsou změny lékařů. Při výběru lékaře je pro mě velice důležité, aby měl lidský přístup, abych si s ním rozuměla jako s člověkem, byl usměvavý, přátelský, vtipný... Zároveň ale také skvělý odborník, kterému mohu důvěřovat. Který nic nepodcení, ale ani mě nebude zbytečně hned někam hnát, do něčeho mě nutit. Který mi vše vysvětlí jasně, srozumitelně, lidskou řečí, a o všem mě bude v průběhu vyšetření informovat.

Lékaři jsou pro mě něco, co musí být v mém životě v rámci možností dokonalé.

Nemám ráda polovičatá řešení. Mám ráda, když se věci dělají pořádně, a tak je tomu i (a možná zejména) u lékařů.

Necítím-li se tedy úplně spokojeně, často dřív nebo později lékaře měním a snažím se jít "za lepším", přičemž zásadně vybírám lékaře spíše mladší - jednak si myslím, že jsou modernější (otevřenější novým přístupům i alternativám), jednak kvůli tomu, aby když najdu toho pravého, abych ho ideálně už během života nemusela znovu měnit a stresovat se tím, že můj dokonalý lékař jde do důchodu. :))

K první velké změně z mé vlastní vůle došlo už před několika lety, kdy jsem měnila gastroenterologa. Od prvního jsem si odnesla dost traumatický zážitek, druhý byl na mě zase "až moc lékařský", a tak jsem přešla k třetímu, u kterého jsem dodnes a zatím změnu neplánuju. Ten člověk je milý, profesionální, ale zároveň zcela lidský. Mluví se mnou narovinu, nic nepodceňuje, ale ani nic nedramatizuje. Nenutí mě chodit opakovaně na biopsii, když ví, že ji velmi špatně snáším. Nabídne mi možnosti, vysvětlí mi, proč by to bylo dobré ji podstoupit a seznámí mě s případnými riziky, když na ni nepůjdu. Narovinu mi řekne, co si myslí on sám, uklidní mě, že je to jen na mě a on se na mě zlobit nebude, když ji odmítnu. Takový přístup se mi líbí. Mám z něj pocit, že jednám s člověkem, který není nic víc než já, pouze má jiné vědomosti, s kterými mě ochotně seznamuje.

Pak jsem měnila zubaře - moje zubařka mi úplně nevyhovovala ani lidsky, ani profesně, a tak jsem zkusila přejít k jinému zubaři. Ten mi bohužel opět nevyhovoval, a tak jsem hned při další návštěvě už byla zase jinde, kde jsem zatím spokojená. Moje zubařka má milý a přátelský přístup, je pečlivá a zároveň mě nenutí chodit na trhání osmiček, když mi nedělají žádné problémy. Moje sestra s ní však naopak zase tolik spokojená jako já není, což je krásnou známkou toho, že opravdu velice záleží nejen na lékaři, ale také na konkrétním člověku s AS. Každý zkrátka potřebuje něco jiného. Jiný přístup, jiný typ a tón řeči apod.

Někdy stačí jedna jediná věta k tomu, abychom se u daného lékaře necítili dobře. Ta věta přitom může být z objektivního hlediska zcela nevinná.

Před rokem jsem měnila gynekoložku (psala jsem o tom také článek). Ne že bych s předchozí doktorkou nebyla spokojená, ale v momentě, kdy se u mě objevil dlouho přetrvávající problém, jsem zatoužila po změně. Díky tomu jsem narazila na lékařku, která sice není tolik komunikativní, ale přesto je velmi milá, profesionální, mladá, otevřená alternativním možnostem a v její ordinaci bych chtěla bydlet! :D Když mi posledně místo vnucování antikoncepce dala na zkoušku bylinkový čaj a doporučila hormonální jógu, úplně jsem se "zamilovala" i přesto, že mi toho jinak až tak moc sama od sebe neřekla. :D :))

TO HLAVNÍ - PROBLÉMY SPOJENÉ SE ZMĚNOU LÉKAŘE

A nyní se dostávám k tomu hlavnímu, co mě vůbec přivedlo k napsání tohoto článku. Rozhodla jsem se totiž změnit praktického lékaře. S původní doktorkou jsem neměla nikdy problém. Měla krásnou moderní ordinaci, byla milá, komunikativní, o pacienty se zajímala... Dlouho jsem byla přesvědčená, že je to úplně ideální doktorka a chtěla jsem, aby takoví byli všichni moji doktoři. Potom jsem ji však přestala trochu důvěřovat. To mělo svůj důvod, nepřišlo to z ničeho nic, ale nechci se tu o tom příliš rozepisovat, jelikož článek je už tak dost dlouhý... :)

Nová lékařka vzala mé problémy vážně a pro jistotu mě poslala rovnou na kardiologii a další vyšetření, aby se nic nepodcenilo. Nevím, zda se z toho něco ukáže, ale při nejmenším budu mít klid, že se nic nezanedbalo, jelikož své problémy nepovažuju za zcela normální. :)

Změna praktické lékařky ve mně však vzbudila rozporuplné pocity, které jsem pociťovala už při změně gynekoložky. Sestřička i doktorka byly moc fajn, vše proběhlo bez problému, zasmály jsme se... Ale uvědomila jsem si, že asi nějak stárnu nebo co, jelikož hůře snáším takové "velké" změny. Po těch letech jsem byla v obou případech už na něco zvyklá a najednou jsem se ocitla v úplně jiné ordinaci, kde vše probíhá trochu jinak, lidé s vámi mluví jinak a je to celkově všechno takové jiné.

Pokaždé mám v takových chvílích problém těm lidem - lékařům rozumět. Nedokážu si na ně udělat názor, nedokážu si říct, zda mi vyhovují nebo ne. Mám pocit, že jim nerozumím, že se v nich nevyznám, že se neorientuju v jejich způsobu mluvy, mimiky a gest. 

Jsem na lékaře docela náročná.

Pamatuju si třeba, že když jsem byla poprvé u té nové gynekoložky, neřekla mi, že se u nich nosí bílé ponožky, a kdy si mohu zase obout boty a na mě to kvůli tomu působilo, že se mi dostatečně nevěnuje.

Řekla bych, že za to může převážně právě ten Asperger, protože se hůř orientuju, hůř rozumím lidem, a to vede k tomu, že jsem v novém prostředí úplně ztracená a potřebuju tak, aby se mi někdo dostatečně věnoval - v tom smyslu, že mi vše řekne, vysvětlí a přijme mě "s otevřenou náručí".

Manžel si dělal legraci, že mi přeci nemohou dávat za každé vyšetření lízátko. Ale mně by to přitom vyhovovalo... :D

K novým lidem jsem v důsledku toho všeho i hodně podezíravá, ale spíše skrz sebe. Bojím se, že mě budou negativně hodnotit, koukat na mě skrz prsty, bojím se, že něco řeknu špatně a oni si kvůli tomu budou ťukat na čelo, bojím se, že řeknu něčeho málo, něčeho hodně... Bála jsem se, aby si nová lékařka nemyslela, že snad nějak simuluju, ačkoliv se tak vůbec nechovala. Když mi dala žádanku na kardio, dostala jsem strach, že jsem třeba něco moc přeháněla, a proto mě tam poslala. Teď se ukáže, že mi nic není a ona si bude myslet, že jsem blázen a na tom kardiu taky. Určitě si nikdo neřekne, že je blázen ta doktorka, když mě k nim posílá... Přitom sama vím, že si rozhodně nevymýšlím ani nic nedramatizuju. Ale to už asi zase patří k té mé sociální fobii takové myšlenky.

Asi jako když mám neustále nízký tlak (jakože hodně nízký) a pak mě změří u doktora a já mám tlak úplně ukázkový. Bojím se, že si buď řeknou, že blázním, že mám blbý tlakoměr (nemám - ověřeno jak na mně samotné, tak na manželovi), anebo že bych se měla léčit na psychiatrii, když mi obyčejná návštěva lékaře takto vystřelí tlak nahoru oproti mým běžným hodnotám.

JAK VZNIKAJÍ MÉ ZÁVĚRY

Když tedy měním lékaře, nedokážu většinou ani po první návštěvě říct, zda je dobrý a bude mi pravděpodobně vyhovovat, protože jsem především zmatená ze všeho kolem - nový systém, noví lidé... Teprve, když k němu jdu podruhé a vím, co mě čeká, jsem na to předem nastavená, pak teprve dokážu posoudit, jak jsem vlastně spokojená. Přesto mi však zůstává problém si nějak vnitřně zpracovat ten fakt, že mám JINÉHO lékaře, nikoliv jednoho starého a jednoho nového... :D

Ve výsledku to vše tedy dopadá asi tak, že jdu k novému lékaři, potřebuju, aby se ke mně chovali trochu "ťuťu ňuňu", k čemuž pochopitelně vzhledem k mému věku nedojde. Já, vlivem nového prostředí apod., dostanu strach, že to byla špatná volba, kterým se následně zabývám po zbytek dne. A pak se ráno probudím a jsem spokojenější, jelikož můj mozek to přes noc nějak zpracoval a já se přestala zaobírat nesmysly. Následující návštěva proběhne o mnoho lépe a já odcházím spokojená s tím, jak skvělou změnu jsem ve svém životě udělala. Většinou totiž, když mi někdo nesedne, poznám to okamžitě... :) Tak snad to bude i tento případ... :))