Myslím, že všichni do určité míry žijeme podle nějakých vzorců, které nás naučili rodiče a společnost kolem nás. Takovým tím nejzákladnějším jsou asi pravidla slušného chování, ale i spousta dalších, které si často ani neuvědomujeme.
"Byl pozdní večer - první máj - večerní máj - byl lásky čas..." a já udělala veřejný coming out...
Před týdnem nám odešla pračka a dnes konečně přišel opravář, aby nám řekl, že bude lepší koupit rovnou novou. To nebyla zrovna dobrá zpráva, ale bylo tu ještě něco...
Často se setkávám s tím, že lidé s PAS mívají problémy se spánkem a někdy musejí brát i léky. Pamatuju si, že když byla moje sestra malá, mívala také velké problémy vůbec usnout, ale já to mám úplně opačně - jsem schopná usnout během první minuty. :D Rozhodla jsem se proto, že napíšu článek o svém spánku, o...
Pamatuju si, jak jsem psala článek o tom, že nemám žádné kamarády a jsem šťastná. Krátce na to jsem si shodou okolností začala psát s holkou, která bývala kamarádkou mého manžela. Nyní je to tedy společná kamarádka, ale bohužel bydlí od nás dost daleko. No, a pak přišel covid...
Bolest. Často, když jdeme k doktorovi, tak nás doprovází právě ona. A doktor se nás pak v některých chvílích ptá, co je to za bolest - bodavá, řezavá či tupá...?
Občas se cítím jako úplně běžný člověk, a občas naopak úplně jiná. A takové chvíle jsou někdy fajn a jindy zase moc ne. O těch se pak hůř mluví, protože nikdo nechceme, aby se na nás lidé dívali jako na magora. :) Jenomže když se o takových chvílích nebude mluvit, nebude zároveň ani nikdo, kdo by je mohl pochopit. Rozhodla...
Říká se, že člověk je tak starý, na kolik se cítí. Řekla bych, že spousta aspergerů se cítí být úplně jinak staří než ve skutečnosti jsou. Někdo se cítí být výrazně starší, někdo výrazně mladší. A u někoho se to dokonce může měnit.
Změna. Zvláštní slovo ve slovníku asi každého člověka s PAS. Víte ale, že i aspergeři mohou některé typy změn naopak vyhledávat? Já mám třeba některé změny ráda, protože mi dávají pocit, že je život v chodu.
Vůbec nevím, zda to může nějak souviset s autismem, ale jelikož mám už pěkných pár dní ruku v ortéze a kdykoliv chci něco napsat, používám ruku druhou (v mém případě levou ačkoliv jsem pravák), napadlo mě o tom napsat článek. Mně osobně to totiž připadá hodně zajímavé a za celý život jsem se nesetkala s nikým, kdo by to měl jako já....
Včera to byl měsíc, co jsem se vdala a změnilo se tudíž i mé příjmení. Mám novou kartičku pojištěnce, řidičák i občanku. Všude mám jméno již změněné, ale stále si ne a ne na něj zvyknout.
Konečně se po deseti dnech dostávám k napsání článku o svatbě. Dlouho jsem nevěděla, co vlastně přesně psát, protože mám plnou hlavu myšlenek a zážitků. Ani teď nevím, kde začít a o čem všem budu psát. Nicméně určitě se v článku dočtete, jak probíhala naše svatba, jak jsem se cítila a v druhé polovině potom, co pro mě manželství...
Ještě před pár dny jsem se bála, že si tu svatbu vůbec neužiju. Cítila jsem se vůči tomu všemu nějaká otupělá a bála jsem se, že než mi to dojde, bude po všem. Teď zbývá už jen několik málo dní, téměř všechno máme nachystané, a na mě to najednou dolehlo. Najednou jsem se po několika týdnech konečně zastavila a mozek...
Rozhodování - můj věčný nepřítel. Kolikrát mám problém se rozhodnout mezi A a B, a co teprv, když je těch možností ještě více? Co když jich je nekonečně mnoho?!
Poslední dobou se toho děje nějak hrozně moc a já vůbec nejsem schopná si chvíli prostě sednout a napsat nějaký článek, ačkoliv mám poznamenáno už několik témat, o kterých bych chtěla psát.
Znáte taky ten pocit, kdy si váš mozek dělá úplně, co chce? Kdy musíte pořád nad něčím přemýšlet, i když nechcete, nemůžete se na nic soustředit, nedokážete absolutně vypnout? Já jako aspergerka tento stav mívám, na můj vkus, celkem často, a jak můžete vědět z posledního článku, snažila jsem se ho tentokrát co nejvíc ovládnout. Ale nepovedlo se...
Určitě jste z mých článků zaznamenali, že se od konce roku 2019 plánuje svatba, která měla být až v srpnu 2021. Koronavir se však dotkl paní majitelky místa, kde jsme svatbu plánovali, dalších snoubenců, i nás, a tak jsme se nakonec rozhodli, že nepůjdeme do rizika, které bylo docela velké, a rezervaci jsme zrušili. Ještě ten den nás však napadlo...
Mnohokrát jsem na tomto blogu už zmiňovala svou hru s autíčky, když jsem byla malá. Kdyby se nyní všechna moje autíčka někde vyloupla, byla bych naprosto nadšená a bez ohledu na to, kolik mi je let, bych si s nimi šla zase hrát jako dřív.
To, že pro lidi s PAS je hrozně důležitý nějaký pevný režim, je asi taková ta obecně známá věc. Sama jsem o tom také už párkrát psala, například v souvislosti s mými osobními rozvrhy.
Odjakživa miluju neobvyklosti, zejména z hlediska velikosti. Fascinují mě předměty, které jsou neobvykle větší než by měly být, jako například obrovské hrací karty určené pro důchodce, obrovské šachy apod.
Doručování balíčků přímo do ruky nemám ráda. Balíček si vždy buď vyzvedávám osobně na poště nebo jinde, anebo ho nechávám doručovat partnerovi do práce. Stejně, když si objednáváme například jídlo, objednává vždy partner a také ho přebírá.
Ačkoliv je mi 27, stále se občas cítím jako dítě. Stále mám chvíle, kdy bych si šla nejraději hrát s autíčky, nebo si postavila školní lavice z domina a s figurkami od Člověče, nezlob se bych si hrála na školu.
Jelikož se necítím úplně dobře a nevím, zda budu příští dny psát dál články nebo už jen ležet s koronavirem v posteli (bohužel jsem totiž z "infekční" Prahy), rozhodla jsem se, že ještě napíšu aspoň jeden, který mám už pár dní v hlavě. :)
Občas jsem se dostala v životě do situací, kdy jsem se cítila být součástí davu. Pokaždé to byl velmi intenzivní a nepopsatelný pocit, který bych přirovnala nejspíš k něčemu jako je "štěstí" a "dojetí". Jsou to pro mě velmi emotivní zážitky, u kterých vím, že je tak každý necítí, a vlastně ani nevím, zda je vůbec v těch...
Občas bych od života chtěla víc, a občas zase ne. Občas bych chtěla chodit do práce, ale při představě, že by se to stalo realitou, beru nohy na ramena. Být aspergerem je prostě někdy OK, a někdy zase úplně na nic. Myslím, že se to mění i podle nějakého celkového rozpoložení - asi jako když někdy zvládnu jít sama k...
Jelikož miluju snad všechno, co se týká papírnictví, obzvlášť psaní, tak miluju i dotazníky. Hrozně ráda je vyplňuju, i když vlastně nevím proč. Mám to tak od dětství. Kdykoliv byla možnost si něco vyplnit (diář, sešit, průkaz pro psa...), zaručeně jsem to měla vyplněné. Nevyplněné kolonky na mě působily stejně jako... upřímně mě vlastně nenapadá...
Poslední dobou mám celkem čas na psaní článků, a tak se mi v hlavě rodí nápady, ke kterým bych se asi jen tak nedostala. Po článku o erotických pomůckách tedy v tomto "choulostivějším" odvětví ještě na chvíli zůstanu. Chtěla bych totiž zmínit ještě jednu věc, ke které se člověk, a obzvlášť třeba muž, tak snadno už nedostane. Tento blog by...
Jako asperger mám tendenci být otevřená. Někdy až moc. Proto jsem se rozhodla napsat tento článek.
Není to zas tak dávno, co jsem psala o zásnubách se svým partnerem. Od té doby jsme už docela pokročili - zarezervovali si místo svatby i datum a čas na matrice. V souvislosti s tím jsme si také po vzoru moderní doby založili vlastní svatební webovky, abychom vše měli na jednom místě a všichni hosté k tomu měli přístup. :) A ...
Někteří aspergeři mají někdy trochu problém vyznat se ve slovech, a to třeba i v těch, která jsou naprosto logická. Já si třeba dodnes pamatuju debaty mých rodičů, v kterých mluvili o svých rodičích - mých babičkách a dědečcích, a já si v duchu stále kladla tu samou otázku...